Tekutiny v hadičkách se začali nebezpečně blížit. Nevěděla jsem co dělat, Byla jsem tady připoutaná s několika jehlami v rukou a nemohla jsem s tím nic udělat, jenom jsem sledovala jak ty barevné tekutiny postupně dotékají až ke mně.
Když se jedna z nich dostala až do mého těla, pocítila jsem nepříjemné štípnutí a za ním další a další. Jak tekutiny postupně do mého těla přibývali, začala se bolest stupňovat čím dál tím víc. Začalo to být až nesnesitelné. Kousala jsem se pevně do rtu, abych nevykřikla bolestí. Nechtěla jsem na sobě nechat znát tu slabost, kterou teď pociťuji. Bolest se stále více stupňovala, ucítila jsem v puse kovovou chuť krve, rozkousla jsem si ret, tím jak jsem se snažila nevykřiknout. Nešlo to už ale vydržet a já začala křičet bolestí a z očí mi vytékaly slzy, které se valily ve velkých kapkách po mé tváři. Měla jsem pocit, jakoby celé mé tělo bylo v jednom ohni, celé mě pálilo a každá kost v mém těle bolela. Chtěla jsem aby to už skončilo, chtěla jsem aby s tím přestali a nechali mě být.
V tu chvíli když už jsem myslela že ta bolest nemůže být horší se ještě zvýšila. Myslela jsem že za chvíli už můj život skončí a začala jsem se s ním pomalu loučit. Čekala jsem na to až mě pohltí ta sladká tma a už mě nikdy nepustí, Až neucítím tu strašnou bolest a vše kolem mě navždy utichne.
Najednou jsem se cítila hrozně unavená, nevím jak dlouho jsem tam byla možná pár minut a možná i několik hodin ,nevnímala jsem čas kolem sebe, už jsem nevnímala tu strašnou bolest, už jsem jenom cítila to jak se mi chce hrozně spát. Začaly se mi zavírat oči a já je nechala v klidu dopadnout, aby mě mohla pohltit ta tma, na kterou jsem tak dlouho čekala.
Probudila jsem se zase v té tmavé cele jako před tím. Takže jsem neumřela, jak tak koukám.
S velkou námahou a bolestí každého kousku mého těla, jsem se posadila a opřela o studenou stěnu za mnou.
Zavřela jsem oči a začala zhluboka dýchat. Všechno mě bolelo, každý kousek mého těla bolel. Byla to nehorázná bolest v uších mi pískalo a měla jsem pocit jako by mi každou chvílí měla vybuchnout hlava tou bolestí. Už teď vím že Hydra je zlo, čiré zlo, které nemá s nikým slitování a zlikviduje každého kdo mu přijde do cesty.
Je mu jedno jestli to bude jeden člověk a nebo sto lidí, zničí je všechny, jen proto aby získala to co chce.
Nevím co teď se mnou bude, ale jedno vím jistě. Musím se odsud dostat, ještě nevím jak, ale musím se o to aspoň pokusit.
ČTEŠ
Different (Avengers ff)
FanfictionCo se stane, když se obyčejná dívka bez otce dostane do rukou Hydry? Nebo zase až tak obyčejná není? A co když zjistí, kdo je doopravdy její otec a tím odhalí, proč jí Hydra unesla? A Čím vším si bude muset projít, aby se z toho pekla zvaným hydra...
