Different (Avengers ff)

•9•

Z mého bezvědomí mě probudilo pravidelné pípání, které se ozývalo vedle mé hlavy.
Otevřela jsem pomalu oči, tak abych si mohla zvyknout na ostré světlo, které se linulo z oken v místnosti.
„Dobré ráno slečno"
Pozdravil mě Jarvis svým obvyklým hlasem.
„Ahoj Jarvisi." Pozdravila jsem na spátek umělou inteligenci.
„Co se stalo?"
Zeptala jsem se na otázku která mi v hlavě Vrtala hned jak jsem se Probudila.
„Omdlela jste slečno. Doktor Banner se domnívá že to bylo kvůli látkám, které vám byli podány v Hydře."
Odpověděl mi ihned Jarvis na mojí otázku.
Do dveří vstoupil Bruce s očima upřenýmy na desky co měl v rukou. Jakmile zvedl svůj pohled od desek a přesměroval ho na mně mírně se pousmál.
„Vidím že už jsi vzhůru. Jak ti je?" Zeptal se mě Bruce a mezitím přešel k posteli, na které jsem ležela.
„Bylo mi už i líp, ale je mi celkem dobře." Zasmála jsem se trochu chraplavým hlasem.
„To je dobře." Znovu se pousmál Bruce.
„Asi by jsi chtěla vědět co se ti stalo." podíval se na mě skrz brýle.
„Ano, to ano" pousmála jsem, ale vzápětí svůj obličej změnila na bolestný úšklebek, Kvůli tomu že jsem se snažila posadit.
„Domnívám se, že si omdlela kvůli tomu, že séra začala na tebe působit." začal Bruce.
„A taky to potvrzuje i to že tvé vlasy a oči změnili svojí barvu."
V tu chvíli kdy dořekl tuhle větu jsem se zarazila a nechápavě se na něj podívala. Bruce uviděl můj nechápavý výraz a podal mi zrcátko, které leželo opodál na jednom ze stolků, které tady byli.
Zrcátko jsem si od něj převzala a podívala se do něj.
V odrazu jsem viděla dívku s propadlými tvářemi a se sněhově bílou kůží. Místo svých obvyklých sytě hnědých očí měla světle modré, které připomínaly čistě modrou oblohu. Její vlasy také nebyli stejné jako kdysi. Místo obvyklé brunetky jsem v zrcadle viděla dívku s krátkými bílími vlasy.
Udiveně jsem se dívala do zrcadla. Opatrně jsem zvedla svojí ruku a sáhla si s ní na bílé vlasy.
„Kromě změny barvy očí a vlasů jsi úplně v pořádku takže můžeš klidně jít za ostatními a dát si s nimi snídani." Řekl Bruce a mezitím mě odpojil z přístrojů na kterých jsem byla připojená.
Potom se semnou rozloučil a odešel. Všimla jsem si hromádky oblečení, která byla položená na židli v rohu místnosti.
Zvedla jsem se z postele, na které jsem ležela a došla pro oblečení.
Převlékla jsem se do obyčejných černých džínů, bílého trička a šedého svetru přes hlavu.
Takhle oblečené jsem se vydala ven z místnosti ve které jsem byla. Až teď jsem si vlastně uvědomila že nevím jak se dostat za ostatními.
„Jarvisi zavedeš mě prosím za ostatními?" Zeptala jsem se mojí jediný záchrany.
„Jistě slečno."
Jarvis mě zavedl až do kuchyně, kde by měli být všichni ostatní.
Zastavila jsem se těsně před vchodem nadechla se a potom vstoupila.
Jakmile ostatní zaregistrovali mojí přítomnost otočili se na mě.
„ehm... Ahoj?" Pozdravila jsem je nervózně a s menším úsměvem na tváři. Natasha se okamžitě zvedla od stolu kde seděla a přešla rychlým krokem ke mně.
Silně mě obejmula a já jí její pevné objetí opětovala.
„Tohle mi už nikdy nedělej."
Zašeptala mi do ucha.
„Neboj. Neudělám."
Ujistila jsem jí taky šeptem a potom jsme se pustili z obětí.
Po Natashe ke mně přišel Tony, který mě taky silně obejmul a já mu samozřejmě objetí oplatila.
„Dáš si s náma snídani?" Zeptala se mně Wanda
Potom co mě Tony pustil z obětí.
„Jasně." odpověděla jsem jí s úsměvem.
Všichni jsme si postupně posedali ke stolu. Já seděla mezi Tonym a Natashou a samozřejmě co nejblíže palačinkám které byli na stole přímo přede mnou a já se jich už nemohla dočkat.
Všichni jsme si postupně nandali a pak se začalo jíst.
„Tak co říkáš na svojí novou barvu vlasů?" Zeptal se mně Tony s úšklebkem na tváři.
Úšklebek jsem mu samozřejmě oplatila.
„No musím říct, že je to lepší než ta obyčejná a nudná hnědá."
Věděla jsem že tahle odpovědět
zasáhne jeho ego.
„Nodovol tohle je ta nejúžasnější hnědá na světě." Začal se bránit Tony a přitom kolem své hlavy rozhazoval rukama jako nějaká malá holka. Všichni jsme vypukli v záchvat smíchu a Tony se začal tvářit ještě více ublíženě.
Po chvíli mu ale začali taky cukat koutky a začal se smát s námi.
Potom co jsme se uklidnili
na mě Promluvil Clint.
„A už víš co máš za schopnosti?"
„Zatím ještě ne." odpověděla jsem a zakroutila jsem mírně hlavou na znamení ne.
Tonymu začal zvonit mobil.
Zvedl ho a začal s někým mluvit.
Potom co domluvil začal mluvit na nás.
„Fury mi volal že chce aby jsme se dostavili i se Sky na základnu.
Prý tam podstoupí nějaký testy aby mohli zjistit co má za schopnosti." Dopověděl Tony a já na něj vytřeštila oči.
„Neboj to zvládneš."
Začala mě uklidňovat Natasha a položila mi přitom ruku na rameno.
„Zvládla si už i horší věci. Nemám pravdu?" Mrkla na mě.
Pouze jsem jí na to přikývla.
Potom se všichni odebrali asi do svých pokojů a šli se připravit.
Jelikož já tady nemám žádný pokoj ani žádné oblečení tak jsem se zvedla a šla umýt nádobí co tady ostatní nechali. Mezitím co jsem myla nádobí do kuchyně přišel Bucky.
„Nemusíš to mýt. Máme myčku."
Řekl a poukázal na myčku kousek ode mně.
„To je jedno." Mávla jsem nad tím rukou.
„Doma jsem tohle dělala každý den." Zastavila jsem kohoutek s vodou, otočila se na Buckyho a mírně se pousmála.
„Jaký si to vlastně měla doma?"
Zeptal se Bucky a přitom se opřel o linku vedle mě.
„abych byla upřímná, tak doma to nebylo nikdy moc dobrý."
Povzdechla jsem si.
„Vlastně to ani nebyl moc můj domov. Máma se o mě nestarala a každý týden měla jinýho chlapa. Někdy i víckrát za týden, ale pokaždý je jenom kvůli něčemu využívala. Většinou to byly hlavně peníze."
Znovu jsme si povzdechla, když jsem si na to všechno vzpomněla.
Bucky mě pozorně poslouchal a čekal co řeknu dál. Nadechovala jsem se abych mohla zase začít mluvit, ale vyrušil mě příchod ostatních.
„Tak jdem." Zavelel Tony a vydali se na střechu.
„Dopovím ti to jindy." Mrkla jsem na Buckyho a vydala se za ostatními.
Vyjeli jsme výtahem až na střechu kde stál quinjet.
Všichni jsem si do něj nastoupili a Clint se ujal jeho pilotování.
Já si sedla na jedno z volných míst které tam byli.
Zase jsem úplně vypla a vnímala jenom svoje myšlenky a svůj vlastní svět.