Different (Avengers ff)

•4•

-Steve Rogers-

Potom co jsme se s týmem vydali zničit jednu ze základen Hydry a rozutekli se každý po základně aby jsme splnili svůj úkol jsem se také vydal jednou z chodeb.

Když jsem měl svůj úkol splněný a základna byla už téměř bez hydrantů, rozutekl jsem se pryč. Běžel jsem bílou chodbou a cestou na zemi vídal mrtvá těla v černých uniformách hydry, ale jedno z těl které leželo na zemi žádnou uniformu nemělo. Spíš to vypadlo, jakoby na sobě skoro nic nemělo a mělo jen kusy cárů z oblečení. Byla to dívka a vypadalo to že dýchá, ale velmi slabě. Rychle jsem se k ní rozeběhl a klekl si vedle ní. Vnímala, sice jen trochu, ale vnímala. Zkusil jsem jí nahmatat tep. Měla ho. Ale byl velmi slabý. Jestli jí rychle nedopravím k doktorovi nemusí to přežít. Rychle jsem vzal vysílačku a promluvil do ní.
„Lidi, mám tady jednu holku, vypadá to že tady byla vězněná hydrou a nevypadá to s ní moc dobře, beru ji sebou.“
Promluvil jsem do vysílačky a čekal až se někdo ozve na spátek.
„Dobře Steve, ale pohněte sebou, za chvíli ta budova bouchne a jestli nezmizíte v čas tak bouchne i s vámi.“ Odpověděla mi Natasha udýchaně. Vypadalo to že běží, asi se taky snaží dostat co nejrychleji ven.
Na její odpověď jsem jí už nic neřekl, vypl jsem vysílačku a rychle jsem tu dívku popadl do náruče a utíkal s ní ven. Cestou upadla do bezvědomí a tak jsem ještě více zrychlil aby jsme se co nejdříve dostali do Quinjetu, kde jí budou moci ošetřit.
Utíkal jsem bílímy chodbami a cestou se vyhýbal mrtvým tělům na zemi.
Dívka kterou jsem nesl v náručích byla velmi lehká skoro jakoby nic nevážila asi jí nedávali moc najíst i podle toho jak vypadá, byla celá od modřin a měla na sobě různé rány a zaschlou krev. Musela si toho tady prožít hodně. Chudák holka, mohlo jí být tak 19 a už si prošla takovým peklem. Měla krátké hnědé vlasy, vypadalo to ale že jí je museli ostříhat až tady v hydře podle toho jak byli špatně sestřižené. Už jsem vyběhl ze základny a mířil ke Quinjetu, který se pomalu chystal vzlétnout. Těsně než budova za mnou vybouchla jsem stačil doběhnout do Quinjetu, který už vzlétl do vzduchu.

Rychle jsem tu dívku položil na jednu z postelí, které tady byli a zavolal Bruce aby se na ní podíval. Všichni z týmu se k nám seběhli a dívku si začali prohlížet. Vypadala velmi špatně, musela být v hydře hodně dlouho a taky toho hodně v ní prožít.
„Měla štěstí že si jí tak rychle dostal do Quinjetu Steve. Kdyby si s ní přiběhl o chvíli
dýl, nemusela by to přežít.“
Přiznal doktor Banner.
„Chudák holka, musela si toho prožít hodně podle toho jak vypadá.“ Promluvila Natasha a klekla si vedle ní a pohladila jí po ruce. Bylo vidět že s ní soucítí. Sama si prošla svým peklem, takže asi chápe jak se ta dívka musí cítit.
„Musí se jenom chvíli prospat a potom by měla být snad už v pořádku, sice má ještě nějaké modřiny a nějaké rány na zašití, ale bude v pořádku. Asi jí nedávali moc najíst a její životní funkce proto nefungovali tak jak měli a zřejmě vyvinula hodně úsilí na to, aby se odtamtud dostala a to jí ještě více oslabilo.“
Promluvil opět Bruce.
„Ale upřímně se divím, že to tak dlouho přežila, vypadá to že tam musela být zavřená i několik měsíců. Ta holka musí mít tvrdý kořínek. “ Uznal Bruce a svým pohledem stále sledoval tu dívku.
„Co myslíte? Kdo to asi je? Vždyť, hydra by jí asi jen tak neunesla kdyby pro ně nic neznamenala.“
Za uvažoval Clint nahlas. Musím uznat že měl pravdu, hydra by jí neunesla jen tak pro nic za nic.
Všichni jsme se po sobě koukli a pak se všichni podívali na Tonyho.
„No jo, dobře, použiji sken a zjistím kdo to je.“ promluvil otráveně Tony a protočil očima. Zřejmě nebyl moc nadšený že ta holka tady s námi je.
Nasadil si na obličej opět masku Iron mana a spustil sken.
Když se sken vypl a Tony před sebou zobrazili obrazovku na které byli informace o té dívce začal mluvit.
„Takže, jmenuje se Sky Watsonová a Je jí 20 let. Studuje chemicko technologickou školu a je ve třetím ročníku. Všechny ročníky prošla se samými jedničkami a vyhrála několik významných soutěží. Vypadá to že je dost chytrá.“ uznal Tony celkem překvapeně asi nečekal že by mohla být tak chytrá. „Její matka se jmenuje Emily Watsonová a její otec tady není uveden, asi neví kdo to je. Podle toho co je tady napsáno tak její matka dost pije a byla už na několika léčeních, které jí stejně nepomohla a o svou dceru se nikdy moc nestarala.“
Dokončil Tony, vypl modrou obrazovku před sebou a rozhlédl se po ostatních.
„Nevím jak vy, ale myslím si že je to obyčejná holka, která je úplně bezvýznamná.“ odfrkl si Tony.
„Tony!“ napomenuli jsme ho všichni naráz. Neměl by o ní takhle mluvit, nic o ní neví a neví čím si prošla.
„No, co?“ začal se bránit a svoje ruce zvedl do obraného gesta.
Všichni jsme po něm hodili pouze  vražedný pohled a dál to neřešili.
„Měli by jsme jí teď nechat odpočinout a až se probudí zjistíme proč tam byla a co jí dělali.“ Promluvil jsem pro změnu já a  podíval se po ostatních jestli se mnou souhlasí. Všichni mi na to přikývli a Začali  se rozcházet na své místa a nechali jí odpočívat. Taky jsem si sedl na své místo a hlavu si opřel o studenou stěnu za mnou a svůj pohled stále upíral na ležící dívku přede mnou. Zajímalo by mě kdo ta dívka je. Nemůže být jen tak obyčejná. Museli mít nějakým důvod aby jí tam drželi. A navíc to vypadalo že jí tam museli držet i několik měsíců jak řekl Bruce a podle toho jak vypadala musel mluvit pravdu.
Začali se mi zavírat oči, byl jsem dost unavený a i když jsem super voják tak mě ta mise taky trochu unavila. Když jsem se rozhlédl kolem sebe všichni tam spali, kromě Clinta a Tonyho, kteří seděli u řízení Quinjetu a něco spolu řešili. Já jsem taky začal pomalu usínat a nechal se pohltit tou sladkou tmou plných snů.