Different (Avengers ff)

•11•

Ahoj! Než se vrhnete do další kapitoly, chtěla bych vám něco vzdělit. Jako první věc, kterou vám chci říci, je že bych vám chtěla hrozně moc poděkovat, za to, že už jsme překročili 500 přečtení a blížíme se rychle k 600 přečtení a taky za to že jsme umístění na 5 místě v #Avengers! Toto číslo a umístění je neuvěřitelné! Někdo z vás si asi řekne že to je jenom pár přečtení, ale pro mě je to mnohem víc! Nikdy jsem nečekala, že bych tohoto čísla a umístění mohla dosáhnout, ale stalo se a já jsem vám za to nesmírně vděčná! Protože bez vás bych to nikdy nedokázala! Další věc o kterou bych vás ráda poprosila, je že bych byla velmi ráda, kdyby jste mi třeba do komentářů napsali názor na tento příběh. Budu ráda za všechno! Ať už napíšete kritiku, nějaké pozitivní vyjádření a nebo to jak vás příběh baví. Díky vám budu moci zase svůj příběh o něco posunout dopředu a budu moc najít chyby, které třeba já sama nevidím a nebo je nepostřehnu.
Takže vám ještě jednou moc děkuji a zatím ahoj!

_______________________________

-Sky-

Po mém těle stékaly kapičky potu a Můj dech byl zrychlený.
Seděla jsem na mé posteli v Avengers toweru a za okny byla hluboká noc. Zase jsem se probudila z noční můry, jako každý večer. Stále se mi v mých snech vrací všechny ty vzpomínky na hydru.
Každý večer se s křikem probouzím a už poté neusnu.
Nejde to. Mám pocit, že kdybych zase šla spát, přijdou si pro mě.
Bojím se toho a proto nechci spát. Možná jsem paranoidní, ale můj strach je příliš silný.

Rozhodla jsem se vstát z té pohodlné velké postele a jít do sprchy. Možná aspoň tím trochu ze sebe smyju ten nepříjemný pocit, který mě každý večer provází.

Vlezla jsem do prostorného sprchového koutu v mojí koupelně, která je propojená s pokojem. Otočila jsem kohoutkem od sprchy a nechala na sebe dopadat ledové kapičky vody. Potřebovala jsem se z toho snu aspoň trochu probrat a sprcha mi snad pomůže.
Byla jsem tam už několik desítek minut, ale stále mi nebyla zima. Cítila jsem sice své studené konečky prstů, promočené oblečení a studené rty, které byly s největší pravděpodobností namodralé, ale zima mi stále nebyla.

Myšlenkami jsem byla všude možně, jenom ne v přítomnosti. Už jsem ani nevnímal proud vody, který dopadal na mou studenou pokožku přes oblečení nasáklé vodou. Snažila jsem se na nic nemyslet. Chtěla jsem pouze chvíli volnost od myšlenek, které se každodenně honí mou hlavou a postupně mě svazují svými neviditelnými provazy.

Zdálky jsem slyšela hlasy, ale nevnímala je. Možná mluvily na mě možná ne.
Neřešila jsem to, moje mysl byla vyprázdněná a já nevnímala nic kolem sebe.

Proud vody ustal, ale já to neřešila. Neměla jsem na to sílu.
Neměla jsem sílu už na nic.
Tolik mě všechno unavilo.
Všechny ty probdělé noci, kdy jsem byla možná až moc zbytečně vystrašená, mě unavili.
Můj až moc přehnaný strach mě unavoval.
Cítila jsem jak mě něčí pevné ruce zvedají do vzduchu a někam mě rychlím krokem odnášejí, ale neřešila jsem to.
Slyšela jsem z dálky hlas, který ke mně promlouval, ale jakoby jsem ho neslyšela, jakoby ten hlas putoval až k mým uším, které ho ale odmítaly slyšet.

A Pak už nic. Jenom tma, která mě postupně pohlcovala a nic jiného kolem mě.

-Bucky-

Vzbudil jsem se ze svého mírně neklidného spánku.
Opět se mi do mých snů připletla hydra, kterou už asi v životě ze své mysli nevymažu.
Ale něco mě zaujalo více než můj sen, nad kterým jsem přemýšlel.
Slyšel jsem proud tekoucí vody ozývající se z jednoho pokojů. Bylo mi to zvláštní. Podíval jsem se na budík, který byl položený vedle mé postele na tmavě dřevěném Menším stolku, Ručičky přístroje ukazovali teprve 3 ráno.

Po dalších asi dvaceti minutách mi to nedalo a rozhodl jsem se vydat po zvuku neutichající tekoucí vody.
Vymotal jsem se z teplé přikrývky a bosíma nohama se dotkl studené země a rozešel se směrem ke dveřím.
Pomalu jsem je otevřel svou kovovou rukou, hlavu vystrčil zpoza dveří ven a rozhlédl se po tmavé chodbě, kde vládl naprostý klid a ticho.

Pomalu jsem se rozešel směrem odkud vycházel zvuk tekoucí vody. Došel jsem až před tmavé dřevěné dveře od pokoje, který patřil Sky.
Pomalu jsem je otevřel a nakoukl dovnitř pokoje, který byl zahalený tmou.
Matně jsem viděl jak je postel celá rozházená a přikrývka leží na podlaze a z koupelny se ozývala voda. Rozhodl jsem se přejít ke dveřím od koupelny a zaťukat na ně. Nic se ale neozývalo a já jsem se začínal trochu o Sky Bát.
Zaťukal jsem znovu, ale trochu silněji a doufal že uslyším přes dveře, aspoň menší náznak toho že je Sky v pořádku.
Opět nic a tak jsem se rozhodl vzít za kliku a zkusit otevřít dveře, které mě dělily od koupelny.

Kupodivu dveře byly opravdu otevřené a já tak mohl nahlédnout do koupelny.
Přejel jsem očima celou koupelnu až můj zrak padl na sprchový kout, který byl otevřený a v něm seděla Sky oblečená a celá promočená, jak na ni dopadal proud ze sprchy nad ní.
Její kůže byla bílá jak porcelán a ona celá vypadala jako porcelánová panenka, která by se mohla každou chvíli rozbít.
Ještě větší dojem k tomu dodávaly její bílé vlasy, které se jí teď v mokrých pramínkách lepí na obličej.
Její modré oči se koukaly na šedé kachličky před ní. Vypadaly tak bez života, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.
„Sky? Co to tady děláš?“ Ptal jsem se dívky. Neodpověděla mi a myslím si, že mě ani nevnímala.
Teď jsem se opravdu začal bát. Rychle jsem vypl proud ledové vody, který na ní dopadal a uchopil dívčiny ramena do svých velkých dlaních.
Mírně jsem s ní zaklepal, ale stále mě nevnímala a svůj pohled upírala pořád někam do prázdna. Rozhodl jsem se jednat.
Co nejrychleji, ale přitom co nejopatrněji jsem Sky popadl do své náruče a přitiskl si ji na svou teplou hruď, aby se aspoň trochu zahřála. Rychlímy kroky jsem se rozešel pryč z koupelny a z pokoje směrem na chodbu.
„Jarvisi vzbuď ostatní a řekni jim, aby šli do Brucovy laboratoře.“ Řekl jsem rozhodným a neústupným hlasem a stále rychlímy kroky mířil do laboratoře.
„Všechno bude v pořádku Sky, neboj.“ Řekl jsem tichým hlasem směrem k nevnímající dívce v mé náručí, která upadla do bezvědomí.

Za chvilku jsem došel do laboratoře, kde už čekala Natasha a Bruce. Rychle jsem Sky položil na lehátko, které bylo skoro uprostřed obrovské laboratoře. Bruce k ní rychle přiběhl a začal dělat to co by každý doktor v této situaci udělal. „Co se jí stalo?“ Ptal se Bruce.

Všechno jsem mu pověděl a on pozorně poslouchal každé mé slovo. Mezitím co jsem vyprávěl, do laboratoře přišli i ostatní a zděšeně se dívali na bledou dívku na lůžku.

Bruce jí napojil na všelijaké přístroje, které kontrolovaly její životní funkce. Stále jsem svůj zrak upíral na dívku, která byla až nepřirozeně bílá a velmi hubená. Měla rozcuchané vlasy, které se jí místy lepily na bledý obličej, ale i přesto byla krásná.

Postupně začali všichni pomalu odcházet. Zbyl jsem tady už jenom já, Tony a Natasha, která se taky už zvedala na odchod.
Naposledy se na Sky podívala smutným obličejem a poté odešla skleněnými dveřmi ven na chodbu. „Je krásná.“ Zašeptal Tony chraplavým hlasem a svůj zmučený  pohled měl stále upřený na své dceři, kterou držel za ruku.
Viděl jsem jak se mu lesknou oči od slz, které se draly na povrch.
Tony si povzdechl hlavu sklopil k zemi a silně k sobě stiskl oční víčka. A v tu chvíli se z pod jednoho víčka vykutálele jedna neposedná slza, která si prorazila cestu až na povrch.
Věděl jsem že teď bych měl odejít.
Musel jsem nechat otce s dcerou samotné. Nakonec jsem se přemohl a zvedl se z nepohodlné židličky, na které jsem do teď seděl.
Stiskl jsem Tonymu rameno na náznak soucitu, otočil se ke dveřím, ze kterých jsem poté vyšel a šel tmavou chodbou neznámo kam.