Different (Avengers ff)

•7•

Potom co se ukončilo seznamování jsme si šli všichni sednout do obývacího pokoje. Já si sedla vedle Natashy a vedle mě si potom sedl Buckym.
Všichni si mezi sebou začali povídat, bavit se a smát se. Jenom já jsem tam seděla, mlčela a dívala se kolem sebe. Nevěděla jsem co bych jim měla říct. Vůbec je neznám a nevím o čem se s nima bavit. Nejsem typ člověka, který přijde mezi lidi a hned se s nimi začne bavit. Vlastně já se nikdy nebavila s nikým, nebylo to o tom že bych nechtěla, ale to oni nechtěli. Zkrátka jsem pro ně byla ta divná holka, kterou šikanovali, nic víc. Nikdy se mně nikdo nezastal, neměli k tomu důvod, proč by bránili slabou holku, kterou ani neznají.
Z mého přemýšlení mě vytrhla až hlas Clinta, který na mně začal mluvit. „Tak nám pověz třeba něco o sobě Sky." Řekl Clint a usmál se. Všichni v místnosti začali věnovat pozornost mně.
„Nevím co, nejsem moc zajímavá osoba." Odpověděla jsem a trochu se usmála, tak aby si nemysleli že jsem to myslela nějak zle.
„Tak nám řekni třeba něco o tvojí rodině nebo přátelích a koníčcích
Nebo tak." Promluvil na mně Bucky a mile se usmál.
„Tak dobře." Povzdechla jsem si a začala.
„Studuju na chemicko technologické škole a jsem ve čtvrtém ročníku k tomu ještě mám, teda spíš měla jsem ještě brigádu v jedný kavárně abych mě a mojí mámu uživila. Nikdy se o mě nestarala a tak jsem se musela starat já.
Přátele jsem nikdy neměla a koníčků taky moc nemám. Jediný o co se hodně zajímám je zpěv a hudba, jinak asi nic jinýho."
Dopověděla jsem a trochu se pousmála. Pohledem jsem přejela všechny v téhle místnosti, bylo na nich vidět že by se naspousty věcí chtěly ještě zeptat.
A já si myslím že na to měly právo. Vděčím jim za mojí záchranu a to hodně.
„No tak se ptejte dál, vidím jak se na něco ještě chcete zeptat."
Podívala jsem se po všech a trochu se zasmála. Ostatní se taky trochu zasmáli a někteří se jenom pousmáli.
„Proč tě vlastně Hydra unesla?"
Zeptal se Tony a já se trochu zarazila. Pořád to pro mě bylo dost citlivé téma.
„Zeptali by jsme se Furyho, ale ten nám nic nechce říct a Natasha říkala že se máme zeptat tebe a ne jí, protože ona prý není ten člověk co by nám to měl říct." Mluvil dál a když zmínil Natashu trochu se po ní podíval. Já se taky na ní podívala. Natasha se na mně dívala lítostivým pohledem. Já se na ní pouze trochu pousmála aby věděla že to je v pořádku.
„Já vlastně ani nevím pořádně proč mě unesli, ale řeknu vám co mi řekli v Hydře." Začala jsem pomalu.
Z hluboka jsem se nadechla zavřela oči a potom je zase otevřela.
„Řekli mi že jsem údajně jediná kdo může všechny ty jejich různý pokusy přežít. Nevím jak na to přišli a ani nevím proč zrovna já jsem to měla všechno přežít, ale řekli mi tam ještě jednu věc, kterou by jste asi měli vědět." Odmlčela jsem se na chvíli. Pořád nevím jestli je správný říct to že je možný, že Tony je můj otec.
Znovu jsem se nadechla a zase začala mluvit.
„Asi vám teď budu připadat jako úplný blázen, ale já sama nevím jestli to co mi řekli je pravda. Víte, řekli mi o tom kdo je můj pravý otec..." odmlčela jsem se.
„Tak to je skvělý ne?" Zeptal se mě Bucky s úsměvem na tváři.
„Tím si právě tak jistá nejsem Bucky." řekla jsem potichu a všichni se na mně podívali zvláštním pohledem.
„Řekli mi že můj otec je Tony."
Řekla jsem tak potichu že jsem měla pocit že by mě nikdo ani nemohl slyšet, ale já věděla že to slyšeli.
Svým pohledem jsem probodávala zem a nevěděla co dělat. V místnosti bylo takové ticho že jsem měla pocit že každý v téhle místnosti musel slyšet mé rychle tlukoucí srdce. V tuhle chvíli jsem se začala proklínat za to že jsem to řekla. Mohla jsem si to nechat pro sebe a nikdo z nich by nic nemusel teď vědět.
„Ale jak jsem řekla. Je dost možný že to není pravda a to co mi řekli že je lež." Řekla jsem znovu a všichni svůj zrak přesunuli mě. Já se podívala na Tonyho a potom sklopila zrak k zemi.
„Já mám dceru." Řekl nevěřícně Tony.
„Já mám dceru lidi, chápete to!"
Zasmál se Tony. Vstal z křesla, ve kterým seděl a rukama si projel ve vlasech.
„To je úžasný! Nemůžu tomu uvěřit!" Vykřikl šťastně Tony a my jsme na něj jenom nevěřícně koukali a nejvíc já. Čekala jsem různý scénáře, ale rozhodně ne takový. Myslela jsem si že po mně bude řvát a všechno možný, ale to že z toho bude mýt takovou radost mě nenapadlo.
Tony přešel rychlým krokem ke mně. Zvedl mě z gauče a vtáhl do pevného obětí. Já tam jenom nehnutě a překvapeně stála s rukama podél těla. Po chvíli kdy jsem se z toho vzpamatovala jsem ho taky objala. Sice ne tak silně jako on, ale myslím si že mu to nevadilo.
Tony mě pustil z obětí a díval se na mě se slzami v očích. Nemohla jsem uvěřit tomu co se právě předemnou odehrávalo.
Já tam jenom zařazeně stála a stále nevěděla co dělat.
„Tony, nezapomeň že to nemusí být pravda." promluvila Natasha a dala Tonymu ruku na rameno.
„Tak jdeme udělat testy, ať zjistíme jestli to je pravda."
Popadl mě Tony za ruku a někam mě táhl.

Po snad nekonečném čekání a taky nekonečné nervozitě. Tony konečně přišel do obýváku s výsledky testu s DNA. Byla jsem nehorázně nervózní nevěděla jsem co od toho mám čekat.
Všichni jsme na Tonyho upřely svůj zrak a čekali až promluví.
Tony zvedl pohled od papíru s výsledky a podíval se na mně.
„Jsi má dcera." Promluvil Tony po chvíli a po tvářích se mu začali kutálet slané kapky.
Taky mě se za chvíli spustili z očí slzy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já mám tátu! Konečně po tak dlouhé době mám otce.
Rychle jsem vstala z gauče, na kterém jsem seděla a svižným krokem přešla k Tonymu, kterého jsem silně objala. Tony mi objetí oplatil ještě větší silou.
Cítila jsem jak mi na rameno dopadají kapky jeho slz, ale nevadilo mi to. Hlavně proto že já mu taky smáčela triko svými slzami. Mohli jsme tam stát už několik minut, ale já ho stále nechtěla pustit z obětí a myslím si že on mě taky ne. Byla jsem konečně šťastná. Byl to krásný pocit, vědět že máte otce, který o vás stojí.
Konečně jsem cítila, že nejsem na všechno sama a že mám někoho o koho se můžu opřít.