Different (Avengers ff)

•13•

-Sky-

Už jsem tady zase o pár dní déle.
Moje noční můry neustávají a schopnosti se taky neprojevují.
Nevím co s tím dělat.
Měla bych se snažit nějak vyvolat svoje schopnosti a naučit se je ovládat, ale jak? To je ta otázka která mě tíží.

Nad mou velmi zábavnou činností mě vyruší až klepání na dveře od mého pokoje. Hlavu, která mi visí dolů z okraje pohodlné postele a stejně tak i moje ruce, nadzvednu a natočím směrem ke dveřím.
Do dveří vstoupí Tony a Jakmile spatří moji prapodivnou pozici, uchechtne se nade mnou a pusu skřivý do úsměvu.

„Co to tady děláš?“ Zeptá se s neskrývaným smíchem v hlase.
„Nudím se a přemýšlím.“ Povzdechnu si a hlavu opět volně spouštím z postele dolů, možná až moc rychle a  bouchnu se o ní. Zakňučím a bolestné místo hlavy si promnu rukou. Tony nade mnou pouze zavrtí hlavou a přisedne si ke mně.
„Stávej.“ Řekne a za moje ruce mě vytáhne do sedu jako hadrovou panenku.
„Mmm“ Zamručím a obočí mírně svraštím nad Tonyho činem.
„Noták, Zvedni ten svůj línej zadek z postele a pojď za náma dolů.“ řekne Tony a tahá mě za ruce z té velké a pohodlné postele, ze které jsem neměla v nejbližší době v plánu vylézat.
Když Tony viděl moje nadšení pro pohyb, Upustil moje ruce zpátky na postel a opustil můj pokoj a ani se neuráčil zavřít za sebou dveře. No tak, co bych taky čekala zrovna od Tonyho. Že se mi třeba ukloní, políbí ruku a elegantně odejde? To těžko.

Nad představou uklánějící se ho Tonyho se mi koutek rtů, ale stejně musel zvednout nahoru a já opět hlavou padla do těch velkých, nadýchaných a úžasných polštářů, které jsem si tolik zamilovala.
V tu chvíli se do pokoje přiřítil Tony i se Stevem přímo za svými zády. Nechápavě jsem na ně Koukala ze svého útočiště a hodlala se ubránit před jejich útokem. Steve přešel až k mé posteli a rychle si mě přehodil přes záda. Já leknutím vykřikla a začala Steva bouchat do zad, aby mě pustil.
K Ničemu to samozřejmě nebylo a já tak bezmocně visela hlavou dolů na Stevově rameni.
Ale jedno se musí uznat, zadek má dobrej a nesuďte mě, já za to nemůžu, to on si mě přehodil přes rameno a já teď mám tak perfektní výhled.

Steve mě nesl až do společenské místnosti, kde mě položil na gauč. Všichni si mě prohlíželi s úšklebkem na tváři a já si jenom uraženě založila ruce na své hrudi, jako malé dítě, kterému někdo ukradl jeho lízátko.
„Ale noták, nemrač se tolik maličká.“ Poplácal mě po vlasech Bucky, jako nějakýho psa a já k tomu ještě mrzutě zavrčela, takže teď musím opravdu vypadat jako vzteklej pes. Nemám ráda když mi říká tou přezdívkou, vždyť nejsem zase až tak malá. Fajn, možná 160cm není tolik, ale to oni jsou až moc přerostlí, ne já.

Všichni ostatní se pouze mému představení psa zasmáli a zase začali svůj živý rozhovor. Já tam jenom seděla a sledovala velmi zajímavou mouchu, která se rozhodla usadit na stropu a lést z jednoho rohu do druhého.

V jednu chvíli, kdy moucha Gerda a ano já vím úžasné jméno pro mouchu, ale já jí prostě nějak musela pojmenovat, předváděla velmi zajímavý kousek a já čekala na to jak to dopadne, mě vyrušil Natashy hlas. „To je ta moucha až tak zajímavá, že jí věnuješ větší pozornost než nám?“ Zeptala se mně s nadzvednutým obočím a s úšklebkem na tváři.
„Ona mě aspoň násilím netahá z postele.“ Odpověděla jsem a pohledem propálila Steva naproti.
„Za to může Tony.“ začal se hájit a rukou ukázal na toho proradnýho skřeta vedle sebe.
Ten se jenom sladce usmíval od ucha k uchu na všechny okolo sebe a vypadal, jakoby si něco šlehnul. „Že ty sis něco vzal Tony?“ Vyslovila jsem svojí myšlenku nahlas a Tonyho skenovala pohledem od hlavy až k patě. Ten se jenom ještě víc usmál, div si neroztrhl koutky úst a podíval se na mě.
„Mám se ho bát?“ Zeptala jsem se šeptem Buckyho sedícího vedle mně. Ten jenom bezradně pokrčil ramney a stejně jako já se vyděšeně díval na Tonyho.

„Mám nápad!“ Vykřikl zničehonic nic Tony a vyskočil na nohy jako pérko z gauče. Začal chodit sem a tam po celé místnosti a zamyšleně si mnul bradu mezi dvouma prsty.
„Uspořádáme Party!“ Vykřikl nadšeně a já na něj vykulyla svoje oči. Stejný výraz jako já měli i někteří zde přítomní a těm ostatním tato novinka, byla buď jedno, nebo se jim na tváři usadil úsměv. „Proč party?“ Zeptal se Steve s mírně nakrčeným obočím. „Proč? Ty se ještě ptáš proč?!“ Vykřikl Tony a rukama rozhodil kolem sebe, div nebouchnul Natashu do obličeje. Ta mu jenom věnovala jeden ze svých vražedných pohledů a dál to radši neřešila.
Tony si významně stoupnul doprostřed prostoru, ve kterém jsme seděli a zhluboka se nadechnul.  „Protože, tady ta slečna líná a taky moje úžasná dcera samozřejmě, bude mít narozeniny a ani to nikomu neřekla a kdyby mi to neřekl Jarvis, tak to taky nevím.“ Dopověděl a hodil po mně trošku zamračený výraz. „Ale já svoje narozeniny neslavím.“ pověděla jsem na svojí obranu.
„Proč?“ Zeptal se jako vždy zvědavý Bucky a prohlížel si mě zvědavým pohledem.
„Nikdy jsem je prostě neslavila a navíc nemám ráda, když kvůli mně utrácí lidi peníze.“ Pokrčila jsem rameny, vzala si z misky na stole Křupku a hodila si jí do pusy. „A navíc jsem nikdy neměla čas, na to je slavit.“ Dodala jsem a vzala si další křupku, kterou jsem si hodila do pusy.
„Tak to musíme napravit.“ Řekl Tony, zvedl se z gauče a odešel mně neznámo kam. Já nad ním pouze pokroutila hlavou a dál to radši neřešila.

Seděla jsem u sebe v pokoji na posteli a četla si knížku. Zrovna, když jsem otáčela na další stránku knížky, se ozvalo klepání na dveře. Svůj Zrak jsem odvrátila od žlutých stránek a čekala na to, kdo vejde dveřmi.
Ze dveří vykoukla Buckyho hlava a koukala se na mě. „Potřebuješ něco?“ Zeptala jsem se s úsměvem Buckyho.
„Myslel jsem, že by jsi mi mohla dopovědět to o tvý mámě a tak, jestli ti to nevadí.“ Oplatil mi úsměv. Rukou jsem ukázala na volné místo na posteli a knížku odložila na noční stolek vedle postele. Bucky za sebou zavřel s cvaknutím dveře a sedl si na postel do tureckého sedu.
Já se nadechla a začala svůj příběh. „ Jak už jsem říkala, máma se o mě nikdy moc nestarala a taky hodně pila. A tak jsem musela vydělávat já různými brigádami, aby jsme se uživili.
Měla jsem jich někdy i více najednou, abych mohla vše uhradit. Moc mi k tomu všemu nepomáhal i fakt, že mě ve škole nenáviděli. Nikdy jsem nebyla nějak oblíbená a nevadilo mi to, byla jsem na to zvyklá. Nevadilo mi být sama místo s přáteli, jenže pak to mírně překročilo hranice. Nejenže mi několikrát nadávali, uhodili nebo tak, ale
Jedna parta ze školy na mě ušila i pěknou boudu a pak si mě tím i pěkně podali. Byla jsem kvůli tomu hrozně smutná, ale vlastně svým způsobem jsem se díky tomu dostalo až sem. Protože kdybych nevkročila do krámu pro zmrzlinu na zahnání smutku, kdo ví co by se stalo.“
Povzdechla jsem si a zrak upřela na černou přikrývku pode mnou.
Nevzpomínala jsem na to ráda, ale byla to součást mně. Byla to součást mého života, se kterou jsem se naučila žít a nechci, aby mě někdo kvůli ní litoval. Nechci aby si mysleli, že jsem nějaká chudinka, které jde pouze o pozornost, to vážně nechci.
„Hele Bucky, nechci aby si mě teď litoval nebo něco, nebo si myslel, že mi jde jen o nějakou pozornost. Jen si myslím, že je vůči tobě fér a vlastně  i vůči všem, pokud se mě na to zeptají, aby věděli pravdu.“ Upřímně jsem se mu dívala do očí a čekala co mi na to poví. Bucky se mírně pousmál. „Nemyslím si, že by si to dělala jenom kvůli pozornosti a vím, že sis toho prožila na tak mladou dívku hodně a za to tě velmi obdivuju. Víš, ne každý by zvládl to co ty.“ Znovu se usmál tím svým sladkým úsměvem a já nemohla odolat a musela ho za ty krásné slova obejmout. „Děkuju“ zašeptala jsem mu do ucha a znovu se pousmála.