Different (Avengers ff)

•15•

-Sky-

Na obličeji mě šimrají sluneční paprsky, které prochází přes škvíru mezi mými závěsy na okně. Otevřu svoje modrá kukadla a spokojeně se usměji.
Posadím se na mé velké posteli a protáhnu se. Tak dobře jako dnes, jsem se už dlouho nevyspala.

Své nohy přehodím přes boční kraj postele a bosé nohy dopadnou na huňatý šedý koberec, ležící před mojí postelí. Pořádně jsem si zívla a vydala se do koupelny.

Zamkla jsem za sebou bílé dveře a svlékla ze sebe pyžamo, které se skládalo z kraťásků a tílka.
Vlezla jsem do prostorného sprchového koutu a pustila na sebe teplé kapky vody.
Do ruky jsem si vymáčkla sprchový voňavý gel a začala si ho roztírat po těle.

Ruce mi jezdily po kůži a já cítila jemné výstupky po mém těle. Byly to jizvy, které sebou nesly zároveň i své vzpomínky. U každé jizvy jsem věděla, kvůli čemu se tam objevila.

Po pár minutách jsem Vypla proud vody a vylezla ze sprchového koutu ven, na studené dlaždičky. Omotala jsem si okolo sebe heboučký ručník, volnou rukou otřela zamlžené zrcadlo a poupravila si vlasy do takového stavu, aby měli aspoň trochu přijatelný vzhled.
Poté jsem vyšla i z koupelny a vydala se do šatny.

Nechala jsem ze sebe spadnout bílý ručník a oblékla si spodní prádlo, které jsem si vybrala.
Na to jsem si dala černé tričko s potiskem Nirvany, které mi bylo do půlky stehen a na nohy si oblékla obyčejné šedé legíny.

Už mi nevadí, že ostatní vidí moje jizvy. Nemám se za co stydět, je to součást mého života a já se s tím musím vyrovnat.

Vylezla jsem z mého pokoje a šla do kuchyně pro něco k snídani.
Když jsem procházela okolo jedné z Party místností, uviděla jsem Tonyho, jak okolo sebe mává zběsile rukama a na lidi okolo sebe křičí, co kam mají dát

Vydala jsem se za ním. Byla jsem už u něj, a tak jsem mu poklepala ze zadu na rameno. Tony se na mě otočil a usmál se. „Co se to tady děje?“ Zeptala jsem dřív, než stačil cokoliv jiného vypustit z pusy a přitom se rozhlížela po místnosti. Všude po obrovské místnosti visely různá světýlka a růžové a bílé balónky létaly všude možně. „Chystáme přece tvojí oslavu.“ Zazubil se na mě a tvářil se jako neviňátko.

Už jsem se začala nadechovat na protest, ale Tony mě zarazil.
„A žádné že narozeniny neslavíš. Od teď je slavíš a taky dneska půjdeš s Nat a Wandou nakupovat.“ Znovu jsem se nadechovala a chtěla něco říct, ale Tony na mě koukal pohledem typu: Stejně ti ty tvoje protesty nepomůžou, tak se o to ani nepokoušej, nebo ti sním Nutellu.
A já vážně nechtěla riskovat to, že bych přišla o svojí milovanou Nutellku, tak jsem to tedy vzdala a vydala se za jídlem.

Spokojeně jsem žvýkala Svůj rohlík na mazaný Nutellou, seděla na lince a pohupovala si přitom nohama do rytmu rádia, které zde hrálo. Miluji hudbu už od malička, stejně tak i zpěv a hru na klavír a ukulele. Jen škoda, že tady nemám ani ten klavír ani ukulele.

Do kuchyně vtrhli Wanda s Nat a rovnou si to zamířili ke mně i s úsměvy na tvářích. „Běž se převléct, jedeme nakupovat.“ Vykřikla Wanda natěšeně a dokonce si při tom i povyskočila.
Pouze jsem jim na to přikývla a i se zbytkem rohlíku v puse se vydala do pokoje. Věděla jsem, že nemá cenu jim odporovat, protože by byli schopné mě tam odvléct i násilím.

Převlékla jsem se do černých Jean s černým páskem, místo trika si vzala pouze šedý svetr a ve předu si ho zastrčila trochu do kalhot. Na nohy jsem si obula vyšší černé boty na tkaničky a krátké vlasy si rozčesala a nechala je rozpuštěné.
Na konec jsem ještě popadla menší černý baťůžek, do něj naházela vše co bych mohla potřebovat a vydala se za holkami.

Holky už čekali u výtahu a horlivě o něčem debatovali. Když uviděli jak přicházím, usmáli se na mě a všechny tři jsme nastoupili do výtahu a jeli až dolů, kde byli garáže. Nat zamířila už rovnou k jednomu červenému sporťákovi, kterého odemknula a my si do něj posedali.

Za pár minut jsme už parkovali před obřím nákupním centrem. Řeknu vám, Nat řídí jako šílenec, ale je to bezpečný šílenec.

Vešli jsme do obřího nákupáku a já nemohla věřit svým očím, bylo to až neuvěřitelně obrovské a to množství lidí bylo také neskutečné. Holky mě popadli každá z jedné strany za ruku, a už se tlačili davem lidí k jednomu z obchodů s oblečením, přesněji se šaty.

„Proč zrovna šaty?“ Zeptala jsem se těch dvou, které se už prohrabovali skrz hromady šatů.
„Kvůli té oslavě přece.“ Odpověděla mi Nat a dál se prohrabovala šaty. Já si na to pouze povzdechla a začala pomalu procházet mezi věšáky se šaty.

....…...........

Wanda i Nat mají už své šaty, boty i doplňky vybrané. Jen já ještě pořád na žádné nenarazila a když už ano, tak mi nesedly.

Procházíme už asi 10 obchod se šaty a já už začínám pomalu vzdávat to, že nějaké šaty objevím. „Sky!“ Zakřičí na mě dvojice dívčích hlasů a já se za nimi vydám.

Obě v ruce drží šaty, které  byly naprosto dokonalé. Popadla jsem je do rukou a utíkala s nimi do kabinky.

Sedly dokonale. Nadýchaná sukně Byla až na zem a šaty byly celé zbarvené do šedé barvy. V pase měli třpytivě šedý pásek a výstřih byl do V a celý ho pokrývaly bílé lístečky, které se v šlahounech táhly až do půlky sukně. Měla jsem vybráno, budou to tyhle.

...............

S holkama jsme se celé oběšené taškami a i s bolavými nohami
došourali do obýváků, kde seděl zbytek superhrdinského týmu.

Celé unavené jsme se svalili na volný gauč vedle nich a byli rády za to, že už jsme konečně doma a je to za námi. Myslím, že si na hodně dlouhou dobu dám od nakupování pohov.

Poslední co jsem vnímala, bylo to, jak se kluci snaží dostat z holek, jaké šaty si koupili, ale oni jim to nechtěli povědět. Pak už mě uvítala tma a já se propadla do spánku, který jsem velmi ráda po náročném dni, uvítala.

____________

Ahoj!🌻 Tak nová kapitola je tu a já doufám, že se vám líbí.
Budu ráda za každý váš hlas či komentář co tady zanecháte a za každé vaše přečtení. Dneska kapitola byla taková o ničem, ale příště se nám už příběh rozjede. To slibuju! Tak zatím ahojky!🙏🌈