Different (Avengers ff)

•8•

Potom co jsme zjistili s Tonym že jsem jeho dcera jsme se všichni zase uklidnili a sedli si zpátky na svá místa. Zase si všichni začali povídat. Jen já opět seděla a byla ve svém světě myšlenek.
„Sky?" Probudila mě z mého snění Buckyho ruka před mým obličejem a vyslovení mého jména.
„No?" zeptala jsem. Podívala jsem se nechápavě na Buckyho a pak na ostatní. Asi se něco řešilo a já to tak trošku zaspala.
„Napadlo nás, že by si tady mohla bydlet s námi pokud by jsi chtěla." Řekl Tony a nervózně se podrbal na zátylku. Upřela jsem na něj svůj zrak a pusu jsem měla udiveně otevřenou.
Nečekala jsem že by mi něco takového nabídl, přece jenom mě ještě nikdo z nich pořádně nezná kromě Natashy.
Překvapeně jsem se po všech podívala a nevěděla co na to odpovědět.
„Já- já nevím co na to říct."
Řekla jsem udiveně.
„Je pravda že ani asi nemám kam jinam jít, matka na mě už asi zapomněla a nikoho jinýho nemám-"
„Omyl, máš nás" Zastavila mě Natasha. Chytila mě za ruku a usmála se na mně.
Podívala jsem se na ní se slzami v očích. Vážně řekla to co řekla, nebo se mi to zdálo?
Pravda je že jsem se konečně cítila šťastná. Teď jsem cítila že jsem tam kde mám být a že sem patřím.
„Doře zůstanu." rozhodla jsem se.
Všem v téhle místnosti se objevil úsměv na tváři a mě taky.
„Vím že teď asi není vhodná chvíle, ale potřeboval bych aby jsi šla se mnou Sky a mohli jsem zjistit co máš v sobě za ty séra a jestli s tebou něco udělali."
Promluvil Bruce a já mu na to přikývla. Oba jsme se teda zvedli
a vydali se do laboratoře jak jsem se dozvěděla cestou.
„Sedni si támhle." Řekl když jsme vešli do laboratoře a ukázal při tom na lehátko, které tam bylo.
Při pohledu na lehátko jsem se trochu ošila, ale přemohla jsem svůj strach a šla si na něj sednout.
Celá napjatá jsem seděla na lehátku a čekala co se bude dít dál. Bruce mezitím něco vytahoval ze šuplíků.
Když to měl připravený otočil se mým směrem s jehlou v ruce.
Zděšeně jsem se na jehlu dívala.
Od tý doby co do mně v hydře každý den zapíchli několik jehel najednou z nich mám strach.
A to velký.
Bruce si zřejmě všiml mého strachu a tak jehlu odložil na stolek vedle lehátka.
„Bojíš se jehel?" Zeptal se mně Bruce s klidem v hlase a přes brýle, které si posunul na nose, mě sledoval.
Nepatrně jsem přikývla a stále sledovala jehlu, která ležela na stolku.
„Slibuji že to bude jen jednou a jehlu už dneska víckrát neuvidíš, dobře?" Zeptal se mě Bruce.
„Dobře" odpověděla jsem a přikývla.
Bruce vzal opět jehlu do rukou. Vzal si mojí ruku a vyhrnul mi rukáv od mikiny a vzal jí do té své.
Já zavřela oči a zhluboka dýchala.
Ucítila jsem mírné štípnutí a pak už jen jak mi odebíral krev.
Stále jsem zhluboka dýchala a slzy jsem měla nakrajíčku.
Připomnělo mi to všechny ty dny, kdy na mně zkoušeli séra. Všechny vzpomínky se mi vrátili a já se je snažila potlačit.
„Hotovo." pověděl Bruce a já otevřela oči. Na místě kde byla jehla byla náplast a kolem toho modřiny a další viditelné vpichy od jehel.
Rukáv jsem si dala opět dolů tak aby nikdo neviděl moje modřiny.
„Můžeš jít zpátky za ostatními. Teď už musíme jen počkat na výsledky." Řekl Bruce mým směrem a mírně se usmál. Přikývla jsem a Úsměv mu oplatila. Vydala jsem se zpět za ostatními.
Cestou jsem se snažila ještě vydýchat to co se stalo před chvílí. Došla jsem do obýváku, kde seděli všichni pořád na svých místech.
Došla jsem až k místu, kde jsem seděla před tím. Posadila jsem se a snažila se poslouchat to o čem si povídali abych nemusela myslet na to co se před chvílí stalo.
„Jsi nějaká bílá Sky. Stalo se něco?" Zeptala se mě Wanda.
„ Nic se nestalo, jsem v pořádku." Odpověděla jsem Wandě, která seděla přede mnou a nasadila falešný úsměv.
Wanda jenom na mně nevěřícně koukala.
„Kde je tady koupelna?" Zeptala jsem se Wandy dřív než se stačila zeptat na něco dalšího. Wanda mi vysvětlila cestu ke koupelně a já se k ní vydala.
Otevřela jsem bílé dveře od koupelny a vešla do ní a zamkla za sebou.
Opřela jsem se o dveře za mnou a sjela po nich až na zem.
Hlavu jsem si složila do klína.
Z očí mi začaly utíkat slzy.
Po chvíli jsem vypukla v hysterický pláč. Nemůžu uvěřit tomu že mě takhle rozhodila jenom jedna blbá jehla.
Po chvíli kdy jsem se aspoň trochu uklidnila jsem se zvedla ze země a přešla k umyvadlu.
Pustila jsem studenou vodu a opláchla si s ní obličej.
Opřela jsem se rukama o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla.
Sundala jsem si ze sebe mikinu a odhodila jí někam na zem potom jsem si vyhrnula triko a zkoumala v zrcadle všechny ty modřiny a šrámy které jsem po sobě měla. Měla jsem pocit jakobych ani na sobě neměla Žádný kousek čisté kůže. Všude kam jsem se podívala byla buď nějaká modřina nebo jiné zranění. V tu chvíli kdy jsem si začala stahovat tričko dolů se ozvalo klepání z druhé strany dveří. „Sky? Jsi v pořádku?"
Zeptal se mně hlas zpoza zamčených dveří.
„Jo jsem." odpověděla jsem slabým hlasem a doufala že mě dotyčný za dveřmi uslyší.
Popadla jsem rychle mikinu ze země a oblékla si jí na sebe.
Odemknula jsem dveře a vyšla z nich ven. Za dveřmi stál Steve a díval se na mě ustaraným pohledem.
„Děje se něco Sky?" zeptal se opět Steve.
„Nic se neděje. Nejdeme za ostatními?" snažila jsem se téma převést někam jinam abych se o tom s ním nemusela bavit.
Steve si pouze povzdechl a přikývl. Rozešli jsme se teda zpět do obýváku. Jakmile jsem vešla do místnosti všechny pohledy se upřely na mě. Já svůj pohled sklopila k zemi a sedla si na své místo. „Stalo se něco Sky?"
Zeptala se mně Natasha.
„Nic se nestalo." odpověděla jsem co nejvíce v klidu. V tu chvíli mě začala hrozně bolet hlava. Chytla jsem se za ní a sikla bolestí. Kolem sebe jsem vnímala hlasy, ale nedokázala jsem rozeznat komu patřili. Hlava mě začala bolet ještě víc a já z ničeho nic vyjekla bolestí a spadla na zem z gauče, na kterém jsem seděla. Oči se mi začali pomalu zavírat. Snažila jsem se je udržet otevřené, ale nešlo to. Potom jsem už kolem sebe viděla jenom tu tmu, která je mi tolik známá.