Different (Avengers ff)

•14•

-Sky-

„Sky!" Křičel stále dokola někdo mé jméno. V tu chvíli, kdy jsem otevírala dveře od svého pokoje a chtěla zjistit, kdo na mě tak zběsile volá, jsem se srazila čelem s tou dotyčnou osobou.
Od nás obou se ozvalo bolestivé zaskučení a já si mnula svoje bolestivé čelo rukou.

„Co potřebuješ Wando?" Zeptala jsem se čarodějky přede mnou, jakmile jsem rozdýchala tu nepříjemnou bolest.
„Je tady Fury. Chce s tebou mluvit." Vyhrkla ze sebe rychle a přitom si stále mnula své bolestivé místo na hlavě. Přikývla jsem a vydala se s ní za Furym, který čekal i s ostatními v obýváku. Na sobě jsem měla obyčejnou šedou mikinu a černé upnuté Jeansy, takže jsem se ani nepotřebovala převléct.

S Wandou jsme došli do obýváku, kde všichni seděli různě poskládaní na gaučích a křeslech.
„Zdravím, slečno Stark" Kývl mi Fury na pozdrav. Já mu kývnutí oplatila i s mírným úsměvem a sedla si na jeden z krajů černého gauče. „Slečno Stark, chtěl jsem vám oznámit, že od tohoto dne vám začíná výcvik zde v Avengers Toweru." Začal Fury a já na něj vyvalila svoje modré oči. „Se slečnou Maximoff se budete pokoušet rozvíjet svoje schopnosti, s agentkou Romanoff se budete učit sebeobranu a tak dále. Myslím si, že zbytek si domyslíte."

S tímto se náš pirát rozloučil a zašel do výtahu, který se za ním zavřel. Já stále s vytřeštěnýma očima sledovala výtah, který už dávno odjel a rozdýchávala jeho velmi rychlou návštěvu.

To myslí vážně? Opravdu mě budou cvičit samotní Avengers? Ale co když se před nimi úplně znemožním? Co když se nebudu schopna naučit ani primitivní základy? Co když- Někdo mi svou rukou zamával těsně před obličejem a já se tak probrala z návalu mých myšlenek. S mírně vyděšeným obličejem jsem se ohlédla po ostatních. Nevěděla jsem co na to všechno říct. Můj život byl dřív tak nezajímavý a naprosto bez cílů a teď, mám otce a skvělé přátele, ale co když si to tím výcvikem nadobro u nich pokazím?

Tony, který seděl vedle mě, mi povzbudivě stiskl ruku, kterou jsem měla položenou vedle něj.
Usmál se na mě od ucha k uchu  a v očích mu byla vidět hrdost na svou dceru. Nesmím ho zklamat. On byl jediný, kdo mi z mé rodiny zbyl. On je ten, který se o mě stará, podporuje mě a dává mi vše co potřebuji, proto ho nesmím zklamat. Nesmím dopustit mé selhání.

Úsměv jsem mu oplatila a sevření našich rukou zesílila.
Musím to zvládnout...

..............

„Vstávat!“ Vykřikl někdo těsně u mé hlavy. Já leknutím vykřikla a dopadla tvrdě na studenou zem.
„Do pr- kýnka.“ Zaklela jsem a mnula si svá bolavá záda.
„Že by naše Sky málem řekla sprosté slovo? Co pak se s tebou stalo?“ Smála se mi ta čarodějka nade mnou a asi si velmi užívala moje bolestné úšklebky, když jsem se pokoušela vyhrabat na nohy.

„Proč mě budíš?“ Zachraptěla jsem svým rozespalým hlasem a při tom si pořádně zívla.
„Máme trénink.“ Pokrčila rameny, sedla si na mojí postel a tvářila se jako naprostý andílek.
„A to mě musíš budit tak brzo?“ Zeptala jsem se znovu a svůj zrak upřela na budík na nočním stolku. Půl šestý ráno? To jako vážně?!

Wanda znovu pokrčila rameny a poslala mě převléct. Já si zalezla do své prostorné šatny a začalo si vybírat oblečení na sebe. Dřív, když jsem ještě žila s matkou, jsem nikdy neměla tolik oblečený jako teď a pořád si na to nemůžu zvyknout. Pokaždé, když vejdu do šatny, tak se musím divit nad tím množstvím krásného oblečení. Je to až neuvěřitelné, nebo aspoň mě to tak příjde.

Už oblečená v šedých legínách, obyčejném šedém upnutějším tílku a v šedé mikyně na zip jsem vlezla do mé ložnice, kde už čekala Wanda.

Společně jsme se rozešli dlouho chodbou až k velkým dvoukřídlým dveřím. Wanda je otevřela a já tak mohla vejít do obrovské tělocvičny, kde bylo vše na co jste si vzpomněli. Od boxovacích pytlů přes vybavení na gymnastiku až po terče na střelbu. Udiveně jsem vše sledovala.

„Tak pojď.“ Vzala mě Wanda ta ruku a táhla mě do rohu tělocvičny, kde  bylo vše odklizené tak, aby tam vznikl co největší volný prostor.

Wanda si sedla do tureckého sedu na dřevěnou podlahu, která zde byla a čekala až se k ní připojím. Já stále trochu ohromená tím obrovským prostorem, jsem si sedla k Wandě a čekala co se bude dít dál.
„Už víme že dokážeš zastavit čas, ale jen pokud jsi v nějakém nebezpečí a máš strach. Takže, my se dneska pokusíme, tvoji schopnost vyvolat i bez toho, aby si k tomu měla nějaký podnět a pak jí mohla používat kdykoli budeš chtít.“

...........

„Noták Sky, soustřeď se, vyčisti si hlavu a zkus to ještě jednou.“
Frustrovaně jsem si povzdechla a začala dělat to co po mně chtěla Wanda. Vyčistit si hlavu, soustředit se, zavřít oči, nádech, výdech a představit jak se kolem mě vše zastaví. Znovu se zhluboka nadechnout a otevřít oči.

Wanda přede mnou v klidu seděla a ani se nepohnula. Počkat, ona se nepohnula! Já to dokázala! Opravdu jsem dokázala zastavit čas!
Ale jak to mám teď zase dát do pořádku?

Zděsila jsem se. Nevěděla jsem co mám udělat, byla jsem v rozpacích. Fajn Sky, uklidni se. Nádech, výdech. To se nějak zvládne. Opět jsem zopakovala postup, který jsem se za celé dvě hodiny tady s Wandou učila. Otevřela jsem oči a Wanda se opět probrala k životu.

„Tak co?“ Zeptala se Wanda.
„ já to dokázala!“ Vykřikla jsem šťastně a vyskočila na nohy i s úsměvem na mé tváři.
Wandě se taky na tváři objevil úsměv.

A tak jsme opět odešli těmi velkými dveřmi. Obě spokojené se svým výkone a s dobrou náladou, kterou jsme dávali jasně najevo.

__________

Ahojky!🌻 Tak další kapitola je za námi a já mám na vás dotaz. Chtěli by jste v tomto příběhu i Spidermana? Ptala se mě na to jedna holčina v komentářích a já si myslím, že by to nemusel být špatný nápad. Budu ráda, když mi na to svůj názor napíšete do komentářů. Samozřejmě budu ráda i za jiné komentáře a za každý váš hlas u tohoto příběhu. Tak zatím ahoj!🌈