Řekni, lituješ toho

16. kapitola

Druhý den ráno jsem se vzbudil neobvykle pozdě. Ještě předtím než jsem vstal a šel posnídat jsem prohledal celý obývák ve snaze najít svůj mobil a zjistit kolik je hodin. Prohledal jsem celý obývák, ale nenašel jsem ho na stole akorát ležel Štěpánův vybitý mobil. Poslední místo kde jsem ten mobil mobil mohl nechat je kuchyň. Znovu jsem se pohl a vydal se tam. Můj pohled hned upoutal můj mobil, který ležel na lince. Chtěl jsem se rozejít k němu, ale zaujal mě Štěpán, který tam seděl hleděl do prázdné zdi lehce se klepal a zrychleně dýchal. Jeho oči byly hrozně zarudlé. Bylo mi jasné, že to co jsem vyděl mi navždy zůstane v paměti.

,,Ště-páne," řekl jsem a uprostřed jeho jména se mi zlomil hlas. Nic. Žádné odpovědi se mi nedostavilo. ,,Štěpáne prosím řekni mi něco. Prosím cokoliv," řekl jsem po chvíli ticha. Znělo to dost zoufale. Když se nic nedělo zvedl jsem se a vydal se za ním. Podíval jsem se na něho, ale pořád hypnotyzoval bílou zeď. Pohled jsem přerušil a pevně ho obejmul. Nevím co udělal se starý Štěpánem a vůbec se mi to nelíbilo.

,,Radku," promluvil konečně a přerušil tak ticho, které tu panovalo. Kývl jsem hlavou a tím pokynul k tomu, aby pokračoval. On se jen prudce nadechl, ale to co mi potom řekl mě poměrně dost zarazilo.

,,Víš už mi stihli zavolat z nemocnice a ty výsledky no...," na chvilku se zasekl, ale hned na to pokračoval ,,hele slib, že nebudeš vyšilovat," řekl a pokusil se o úsměv, kterému se nedalo odmítnou. Lehce jsem přikývl a on opět mohl pokračovat.

,,No volal mi doktor se slovy, že už asi ví co způsobilo ty příznaky. Já mám... Mám hodgkinův lymfom v pokročilém stadiu přesněji aby jsi pochopil co to je. Řeknu ti to skráceně je to onemocnění lymfatické tkáně," řekl a vzlykl. Hned jsem na něho vyvalil desítky otázek, na které jsem stejně nedostal odpovědi.