Řekni, lituješ toho

20. kapitola

Ráno jsme museli vstát dřív než obvykle. Radek ležel a potil se v posteli zatím co já z Terkou jsme už snídali a chystali se na cestu. Jak po psychické stránce tak i fyzické.

,,Připraven," řekla Terka a energeticky se usmála.

,,Připraven," odpověděl jsem s kývnutím a taky se pokusil o úsměv, ale víc než energetický byl spíš nervózní.

Vydali jsme se k mému autu a já si po dlouhé době zase sedl za volant. Byl to nezvyk. Po tak dlouhé době si zase sednout za volat a řídit.

V autě panovalo ticho, které přerušovala jen hudba z rádia. Byli jsme v půlce cesty když to to ticho přerušila Terka sedící na místě spolujezdce. Jede vlastně jako psychická pomoc kdyby se něco stalo. Docela mě mrzí, že nejel Radek přece jen jsem si sním blíž než s kýmkoliv jiným. Teda až na... až na Kubu.

,,Terez ještě než pojedeme do nemocnice budeme muset jet do mého bývalého bytu. Nechal jsem tam pár dokladů navíc v tuhle dobu by tam Kuba ještě neměl být." Pohledem jsem ji rychle přejel a viděl jak kývla. Po zbytku cesty jsme se už bavili normálně.¨

,,Tak jsme tady, rychle tam zaběhnu vezmu ty doklady a jedeme," řekl jsem a bez jakékoliv odpovědi jsem se rozběhl dovnitř.

Hlavní vchod byl otevřený jako vždycky. Urychleně jsem se vydal po schodech nahoru do teď už mého bývalého bytu. Když jsem se se konečně dostal ke dveřím automaticky jsem chtěl vytáhnout klíč z kapsy, ale uvědomil jsem si že jsem ho před pár dny hodil do schránky. Sáhl jsem na kliku a doufal, že bude otevřeno opatrně jsem ji s ní zatáhl dolů, ale bylo zamčeno. Seběhl jsem schody dolů a otevřel jsem schránku, ale klíče už tam nebyly.

,,Sakra," zaklel jsem tiše.

,,Asi hledáš tohle," řekl mě dost známý hlas a zacinkal klíči. Přesněji klíči, které jsem před pár dny hodil do schránky.

,,Kubo asi budeš chtít vysvětlení-" ,,Vysvětlení ano samozřejmě, že budu chtít vysvětlení. Přijedu zpátky z pracovní cesty a náš byt je poloprázdný a hlavně tam na mě nečekáš. Prostě sis jen tak sbalil věci a odjel bůhví kam. Co sis jako myslel Štěpáne. Už hodinu jsem se ti pokoušel dovolat a ty nic. Proč? Proč sakra," řekl a u poslední věty se mu úplně zlomil hlas.

,,Jakubem já ti to vysvětlím jenom se nevztekej," promluvil jsem roztřeseným hlasem.

,,Aha takže ty se jen tak sbalíš, nezvedáš mi telefon a já se nemám vztekat co si o sobě do prdele myslíš Štěpáne." zařval z plných plic.

,,Kubo já... já myslel jsem to dobře, ale... No to je jedno já už asi půjdu," řekl jsem se a rozběhl jsem se se slzami, které mi stékaly po obličeji k autu. Jeho chování mě překvapilo. Věděl jsem že bude naštvaný ale takového jsem ho nepoznával.

pokud jste to dočetli až sem blahopřeji. Teď k věci chtěla bych se zeptat jestli by tady byl někdo schopný udělat mi nový cover
Děkuji kdyby tady někdo takový byl ozvěte se mi prosím do zpráv nebo na ig- @baxik_photo
Děkuji Kiki🖤