Řekni, lituješ toho

41. kapitola

Štěpán

Když jsem se ráno probudil chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil kde jsem. Trochu mě mrzelo, že vedle mě neleží Kuba, ale nemůžu mu mít za zlé, že narozdíl ode mě musí pracovat a platit nájem společně se spousty jinými výdaji.

Když nad tím tak přemýšlím mohl bych si najít zase nějakou brigádu. Když jsem byl u Radka vysloveně mi zakázal dělat cokoliv náročného. Takže jsem byl po většinu času doma.

Zvedl jsem a oblékl si čisté spodní prádlo a jen v teplácích od Kuby se vydal do kuchyně kde jsem si plánoval  udělat si snídani, ale ta už tam na mě čekala. Byli do palačinky s ovocem jedno z mých nejoblíbenějších jídel co uměl uvařit. A kousek vedle ležel vzkaz od Kuby.

Doufám, že ti chutná jako obvykle. Mrzí mě, že jsem musel zase do práce, ale pokusím se vrátit co nejdříve.
Věci, které sis přivezl jsou v síni.
Pokud budeš chtít můžeš si je vybavil.
PS: miluju tě 🖤
Kuba

Pousmál jsem se a dal se do jídla, které nejen výtečně vypadalo, ale taky výtečně chutnalo. Tak jako vždy. Po snídani jsem si zašel pro krabice s mými věci a začal je vybalovat. Půl skříně v ložnici bylo volné jako před tím stejně jako poličky v koupelně.

Když jsem měl vše vybalené vzal jsem si svůj noťas a společně s horkým čajem jsem si sedl do postele a začal vyhledávat nejbližší brigády. Našel jsem jich spoustu, ale nejvíc se mi zamlouvala ta v nedaleké kavárně. Hned jsem tam zavolal a domluvil se na podrobnostech. Domluvili jsme si osobní schůzku hned zítra v devět ráno. Byl jsem nadšený a doufal, že Kuba nebude proti.

Po několika hodin koukání na seriály v televizi jsem uslyšel bouchnutí dveří, ale moje lenost mi nedovolila vstát a jít přivítat Kubu, a proto jsem zůstal ležet na gauči.

,,Páni člověk příjde po těžkém dni domů a jeho přítel se ani nenamáhá ho srdečně přivítat," řekne a zasměje se Kuba.

,,Jojo rád tě vidím a teď už neruš mluví Sheldon," řeknu a začnu se zvedat z gauče a obejmu ho. ,,Samozřejmě, že tě rád vidím ani nevíš jak moc si mi celý den chyběl,"

Chvilku ještě zůstaneme mlčky v objetí, které přeruší Kuba a odejde se převléknout.

,,Chtěl bych s tebou o něčem mluvit," řeknu když se vrátí oblečen ve svém obvyklém domácím oblečením.

,,Jasně mluv," řekne a skočí ke mně na gauč.

,,Chtěl bych zase začít pracovat. Našel jsem si nedaleko bytu brigádu v kavárně. Jsem na zítra domluvený na schůzce. Není to nic náročného jenom obsluhování. A tvůj názor mě rozhodnutí moc nezmění nehodlám tady pořád sedět a čekat na to až mě moje nemoc zabije," řekl jsem odhodlaně a sledoval jeho reakci.

Chvíli se nic nedělo. ,,Ehm.. to jsem teda nečekal vážně nečekal, ale sám si řekl můj názor to nezmění. Nejsem sice nějak moc nadšený, ale bránit ti v tom nebudu."

,,Ufff jsem rád, že reaguješ takhle," řekl jsem a dal mu pusu na líčko.

Zdarec lidi vítám vás zde snad se vám kapitola líbila. Jak u vás probíhají první dny školy? U mě teda hrůza. Mějte se pěkný den.
Kikina 🖤