Řekni, lituješ toho

45. kapitola

Podíval se mi do očí a začal. ,,Poslední dobou nebylo nic tak jak jsem si představoval, ale dělal jsem něco co je pro mě moc důležité. Bylo to velké rozhodnutí, ale já si byl a pořád jsem více něž jistý. Vím co chci. A i když nám tvoje nemoc v určitých věcech nepřeje tak tě miluju a vím, že to je oboustranný. Ani nevíš jak moc mě bolelo vidět tě smutného a ještě horší bylo když jsem věděl, že za to můžu. Za to se ti neuvěřitelně moc omlouvám. Důvod mého chování byl tenhle," řekl a najednou celá kavárna utichla.

,,Štěpáne Buchto," odmlčel a klekl si na koleno ,,jsem si jistý, že s sebou chci strávit všechen čas co ti zbývat. Takže se tě tady a teď ptám vezmeš mě?"

Vytáhl z kapsy u bundy prstýnek a podíval se mi do očí. Uplně jsem ztratil slova. Svezl jsem se na kolena a pořád se mu díval do očí.

,,Ano," vypadlo ze mě po chvilce konečně a on mě políbil a hned na to objal a nasadil prstýnek

,,Bože můj Jakube," ozval se Radek po chvilce a tím opět jak je u něj zvykem překazil dojemnou chvilku s Kubou.

Mohl jsi ho požádat o ruku kdekoli a ty to uděláš zrovna tady. Jo sice to tady je pěkný, ale žádat někoho o ruku zrovna tady," řekne po chvilce a my se tomu zasmějeme.

,,Mám pro tebe překvapení," řekne Kuba jakmile otevřeme dveře od bytu.

,,Další..." zamumlám otázku a lehnu si na gauč.

,,Jo a musíme jít hned teď jinak to mě," řekne a začne mě proti mé vůli zvedat.

,,Bude se ti tam líbit můj nastávající."

Sešli jsme po schodech dolů až ke Kubovu autu. Když jsme si sedli dovnitř auta čekalo mě tam další malé překvapení.

,,Zaváží ti oči, ale ničeho se neboj bude to fajn."

Nejeli jsme moc dlouho spíš naopak bylo to nanejvýš třicet minut. Když jsme vystoupili chtěl jsem sundat ten šátek, ale to mi Kuba nedovolil. Chytl mě za ruku a do uší mi dal sluchátka a tahle mě po nějaké travnaté ploše nejspíš louce řekl bych.
Potom jsme zastavili a vlezli dovnitř něčeho. Jo bylo mi tak nějak jasný kde asi jsem. A když mi Kuba sundal šátek a sluchátka moje tušení se potvrdilo.

Vznášeli jsme se několik metrů nad zemí. Praha se pod námi v dálce rozléhala a na obloze byly už jen červánky. Až moc se to podobalo nějakému romantickému filmu, ale mě to nevadilo.

Drželi jsme se ruku v ruce a pozorovali tu nádheru okolo nás. Za takovéhle momenty mi stojí bojovat a nevzdávat. Přeju si jenom abych mohl být s Kubou a užívat si s ním chvíle jako jsou tyhle a nebo i trochu jiné momenty.

,,Miluju tě ani netušíš jak moc a chci aby sis to zapamatoval. Nechci tě nikdy ztratit," řekl a já viděl jak mu po tváři sjela slza, kterou jsem hned utřel.

,,Taky tě miluju, a proto mě nikdy nestratíš."

,,Jo a teď k tomu překvapení," řekne a já na něj vykulím oči.

,,Za dva týdny nás čeká... Cesta po Anglii kde strávíme měsíc vše už je zařízené stačí se jen sbalit," řekl Kuba a já dnes už podruhé neměl slov.

Kuba mi vše vysvětlil a já se vším souhlasil. Nějakou dobu jsme ještě strávili v balónu a potom se vydali domů. Tam jsme hned odpadli únavou.

Zdarec lidičky jakpak se vám daří? Mě upřímně úplně na.... No nic moc jednoduše. Mám otázku. Jaké jiné shipy čtete? Doufám, že se vám díl líbil a zase příště čau.
Kikina