Řekni, lituješ toho

44. kapitola

Kuba

Když jsem přišel zpět domů pohled na Štěpána mě trochu vyděsil. Na obličeji měl zaschlé slzy a tváře společně s očima měl napuchlé. Nic z tohohle se stát nemělo...

Nechtěl jsem byl protivný na Štěpána tohle vše jsem dělal kvůli němu a nechtěl jsem to takhle pokazit.
Tak moc bych mu to teď hned řekl, ale ještě chvilku bude muset vydržet.

Potichu jsem se ze sebe sundal oblečení a lehl si vedle něj. Vtáhl jsem si ho do obětí jako vždy.

Už jen par dnů a vše bude jako dřív. Teda téměř všechno...

Štěpán

Ráno mě probudil budík. Kuba výjimečné ležel vedle mě a spal. Potichu jsem se přemístil do kuchyně kde jsem si uvařil kávu. Vypil jsem ji a posnídal. Převlíknul jsem se a vyrazil do kavárny.

Dneska jsem ji musel odemykat já jelikož Dan jel za rodiči. Po cestě jsem volal Radkovi, jestli by se nemohl stavit. On samozřejmě souhlasil, že přijede kolem dvanácté a zajdeme spolu na oběd.

,,Čahoj," řekl Ráďa když vešel do kavárny.

,,Tak rád tě vidím," řekl jsem a obejmul ho.

,,Já tebe taky. Máte to tu moc pěkný."

,,Jo taky se mi tu líbí. A Daniel je fajn kluk. Škoda, že tu dnes není určitě byste si rozuměli," řeknu a pustím ho.

Chvilku jsme si povídali a čekali než všichni odejdou. Potom jsem zamkl a mi vyrazili na oběd. Nevěděli jsme kam takže jsme nakonec skončili v mekáči jako vždy.

,,Tak a teď mi řekni co se děje, ale upřímně," zeptal se když jsme si sedli ke stolu s jídlem.

,,To bych upřímně taky rád věděl. Je to prostě poslední dobou doba divný," řeknu a dám si hranolku do pusy.

,,Takže problémy v ráji."

Kývnu a tiše si povzdychnu. ,,Dej tomu čas všechno bude určitě v pohodě," řekne a usměje se na mě.

,,Jo snad."

Po obědě jsme se vrátili zpět do kavárny. Uběhlo pár hodin a v kavárně se objevil Daniel vzápětí s Kubou.

,,Čau Štěpáne jak vidím máš tu společnost. Zajdi se převlíknout a pro dnešek budeš mít padla," řekl s úsměvem a já vydal se do šatny za pultem.

,,Ehm potřebuju ti teď něčí důležitého říct. Hned," řekl Kuba když jsem přišel převlíknutý a díval se do země.

,,Fajn mluv."

Podíval se mi do očí a začal. ,,Poslední dobou nebylo nic tak jak jsem si představoval, ale dělal jsem něco co je pro mě moc důležité. Bylo to velké rozhodnutí, ale já si byl a pořád jsem více něž jistý. Vím co chci. A i když nám tvoje nemoc v určitých věcech nepřeje tak tě miluju a vím, že to je oboustranný. Ani nevíš jak moc mě bolelo vidět tě smutného a ještě horší bylo když jsem věděl, že za to můžu. Za to se ti neuvěřitelně moc omlouvám. Důvod mého chování byl tenhle," řekl a najednou celá kavárna utichla.

Zdarec další díl je tady. Snad se vám kapitola líbila. Mějte se a čau.
Kiki