33. kapitola

139 14 1
                                    

Kuba už dávno nestál u dveří. Nakláněl se nade mnou a já toužil jen po jedno. Po jeho rtech. Naše rty už se skoro dotýkaly, ale samozřejmě nám něco muselo zničit tuhle chvilku. Pro tentokrát to byl Radek s tím klukem a oba se k sobě nějak moc měli.

,,Ehm.. já myslel, že když už je tu ticho tak tu Kuba není, ale vy se... No to je jedno my radši zase půjdeme," řekl Radek a zavřel rychle dveře.

,,Asi to necháme na příště," řekl jsem a usmál se na něho.

,,Já už nehodlám čekat," řekl a překonal tu malou mezeru mezi námi a políbil mě. Musel jsem se do polibku usmál tak moc mi to chybělo. Nedokážu si představit, že bych tohle už nikdy nemohl zažít.

Pak už jsem se jen rozloučil s Radkem i s Kubou a zůstal na pokoji sám. Netušil jsem co dělat, proto jsem jen znuděně projížděl Instagram. Najednou moji pozornost upoutala jedna fotka. Přesněji fotka Radka a kluka, který tu byl společně s Kubou. Na fotce byl nedaleký park a ti dva se drželi za ruku a dávali si pusu. Pod příspěvkem byl popisek Love Is Love. Nedalo mi to a já klik na komentáře. Na to že žijeme v 21. století tam bylo spostu nenávistných komentářů naštestí ty nenávistné převažovaly ty dobré. 

Byl jsem rád, že Radek zase někoho má nikdy to nebyl samotář, ale trochu mě mrzelo, že jsem se to nedozvěděl od něj. 

Ještě nějakou dobu jsem byl na mobilu. Potom mě přišla skontrolovat milá sestřička. Byl jsem z celého dne utahaný a se vzpomínkou na Kubu jsem usl. 

Když jsem se ráno probudil byl jsem napřed zděšený kde jsem a co se stalo a potom mi to došlo. Na tváři se mi usadil usměv když jsem si vzpomněl na Kubu. Radek pro mě přišel po dvou hodinách od mého probuzení. Společně jsme vyplnili všechny blbosti a pak se vydali domů.

,,Nikdy ses nezmínil, že kopeš za stejný tým," zasmál jsem se když jsme už delší dobu tiše šli po ulici. 

,,Donedávna jsem to nevěděl a je tu ještě něco máme návštěvu," řekl a usmál se. 

,,Takže návštěvu jo?" 

,,Jo návštěvu," řekl když už jsme byli před bytovkou a ukončikl naši krátkou konverzaci.

Vyšli jsme schody k bytu a Radek začal odemykat. Vešli jsme do bytu kde bylo úplné ticho. 

,,Pavle jsme doma," zavolal Radek do bytu a já konečně zjitil jeho jméno. 

Nikdo se neozval až po chvilce jsme uslyšely velko ránu a hlasité "au". Radek se rozběhl do svého pokoje a já zůstal nechápajíc na chodbě.


Tadáá snad se líbilo. Budu se na vás těšit u další kapitoly.                                                            Vaše Kikina 

Řekni, lituješ tohoKde žijí příběhy. Začni objevovat