Řekni, lituješ toho

34. kapitola

,,Pavle jsme doma," zavolal Radek do bytu a já konečně zjitil jeho jméno. 

Nikdo se neozval až po chvilce jsme uslyšely velko ránu a hlasité "au". Radek se rozběhl do svého pokoje a já zůstal nechápajíc na chodbě.

Po chvilce jsem se vzpamatoval a rozešel se taky do Radkova pokoje. Když jsem vešel do pokoje Radek podával Pavlovi ruku a on ji přijal. Když už stál na nohách přišel blíž ke mně.  

,,Jsem Pavel. Rád tě konečně poznávám i když se to seběhlo za takových okolností," řekl a podal mi s úsměvem ruku.

,,Štěpán. Taky tě rád poznávám, ale mrzí mě, že se Radek nikdy nezmínil," ruku jsem přijal a taky se usmál. 

Vypadal jsko někdo s kým bych si mohl rozumět. A to se po pár hodinách i potvrdilo. Stejně jako já nebo Ráďa rád hrál hry, což bylo jen a jen dobře. Trochu mě mrzelo, že ady není i Kuba, ale i tak jsem si ten den jako jeden z mála užil.                                                                

Radek si po nějaké době musel odskočit kvůli práci a já mohl konečně začal vyslýchat Pavla. U spousty otázek jsme se oba nasmáli,a le některé byli i vážné. 

,,Klucííí jsem zpět a mám pro vás překvapení," zavolal na nás Radek ze síně a my jsme jako rakety vyletěli za ním. 

Když jsem uviděl usmívajícího Kubu stát vedle Radka na nic jsem nečekal a skočil jsem mu kolem kruku a věnoval mu polibek. Napřed byl překvapený, ale potom začal spolupracovat. Polibky začly být dravější, a když to Radek zaregistroval musel nás přerušit. 

,,Myslím, že nestojím o to vidět Jakuba, který přetáhne mého nejlepšího kamaráda. O můj bože téhle myšlenky se nezbavím! Pájo mizíme," řekl Raďa a doslova odtáhl Pavla.  

,,Takové přivítání jsem vážně nečekal," řekl s úsměvem a mé tváře začly chytat růžový odstín ,,a tvoje červenání mi chybělo."

,,Mlč," zamumlal jsem a znovu ho políbil. Jeho rty mi neuvěřitelně chyběly.

Pochvilce jsme se přemístili za kluky do obýváku, kteří pokračovali ve hraní  a ani si nevšimli, že jsme vešli. Teda to jsem si myslel, ale Ráďa mě svými řečmi ujistil, že si všimnul. Zbytek odpoledne jsme si povídali, hráli hry, jedli, pili alkohol s vyjímkou mě a celý den jsme večer ukončili díváním na horory. Já usnul skoro hned opřený o Kubu. 

Zdarec. Vítám vás zde. Snad se vám kapitola líbila. Budu ráda za komenty a hvězdičky. Kdyby měl někdo nápad co do příběhu přidat napište mi. Budu ráda za každý nápad. Mějte pěkný zbytek dne a zase někdy čááu                                                            Vaše Kikina