The Diaries

8

Eleanor

„Dobrý den, potřebujete něco?" pozdravil mě starší chlápek.

„To je v pohodě, Paule, postarám se o to," poznala jsem Harryho hlas. Paul jen přikývl a zmizel zpátky v hale.

„Jdu si pro svoje auto," řekla jsem důrazně a Harry se zasmál.

„Je tu něco vtipného?"

„Asi před deseti minutama jsme otevřeli a jak jistě víš, včera jsem tě vezl domů, teda... někomu před barák. Takže to znamená, že to rozhodně ještě nemám," zavrtěl hlavou.

„Stav se odpoledne," dodal a to bylo přesně to, co jsem nechtěla slyšet.

„Tak na to zapomeň, nehnu se odtud, dokud nedostanu svoje auto. Chci aby bylo v pohodě a stálo v garáži a ..."

„Klid Eleanor. Podíval bych se na to hned, ale Paul teď odjíždí a říkal jsem ti, že na to jsou potřeba dva."

„Můžeš zaskočit za Paula, jestli chceš," dodal a rozesmál se.

„Fajn, tak jdeme na to," řekla jsem hned.

„Dělal jsem si srandu," podíval se překvapeně Harry.

„No, já si srandu nedělám, mám právo opravit si svoje auto."

Chvilku pozoroval. Možná čekal, že se začnu smát a řeknu, že jsem si přece jen dělala srandu. Ale nedočkal by se. Chtěla jsem mít Marge zase hezky opravenou. Přesně tak, jak Lou chtěl.

---

„Prosím tě, aspoň to drž pořádně!" napomenul mě už po několikáté Harry.

„A co asi tak jako dělám? Dělám za tebe tvoji práci. To znamená, že dostaneš půlku ceny za opravu..."

„Ty bys především měla šetřit, protože jestli plánuješ ještě řídit, peníze na další opravy se ti budou hodit a teď to sakra drž!" řekl opět Harry a zamračil se.

„To jsi chtěl vždycky opravovat auta?" zeptala jsem se po chvilce.

„Jo, vždycky jsem si přál opravovat auta holkám, co sráží popelnice," usmál se a opět nastalo ticho.

„Já jsem chtěla být vždycky architektkou. Možná pro to to i studuju," řekla jsem a Harry po mě střelil pohledem.

„Drž to!"

„Jo furt, měl by ses trochu uklidnit..."

„Chtěla bych do Madridu, mají tam fakt dobrou školu, akorát... co je?" zastavila jsem svůj monolog, když jsem viděla Harryho pobavený výraz.

„Nic, nic..." řekl a rozesmál se ještě víc.

„No tak mi to řekni!"

„Já jen... vždycky odpovídáš na otázky na který se tě nikdo neptá, Eleanor?"

„Jo, vždycky," přikývla jsem.

„Můžeš pustit," řekl Harry a já konečně povolila stisk a promnula si ruku.

„Můžeš být rád, že jsem tu byla, stopro by ses tu nudil," řekla jsem a obešla si Marge, abych zjistila, jestli nemá jakékoliv škrábance.

„Nebo bych už měl všechnu práci hotovou," řekl Harry a utřel si ruce do džínů.

„Takže..."

„Takže jeď opatrně, Eleanor," hodil po mě hadřík, abych si utřela svoje špinavé ruce.

„Vždycky jedu opatrně" bránila jsem se, ale jeho smích mi dokázal, že on si to opravdu nemyslí.

„Kolik to bude stát?" zeptala jsem se a Harry nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Nic nechci, to je v pohodě," řekl a ruce dal před sebe na náznak odmítnutí mnou nabízených papírovek.

„Měl by sis to vzít..."

„Řekněme, že to byla spíš zábava, než práce. A taky se mi to auto fakt líbí, takže ..."

„Fajn, jak chceš. A na moje auto ani nemysli," zasmála jsem se ještě, než jsem nasedla do auta. Otočila jsem klíčkem a překvapivě hned naskočilo.

„Tak se měj, Harry..."

„Ty taky, Eleanor."