The Diaries

27

Eleanor

Vzbudila jsem se a hodinky mi ukázaly, že je půl desáté. Rychle jsem na sebe hodila tričko, džíny a zrak mi zabloudil ještě na deník, který jsem rychle hodila do tašky a utíkala dolů. Nasedla jsem do auta a spěchala k parku.

Jull jsem viděla hned. Seděla na jedné z laviček a rozhlížela se kolem.

„Ahoj," pousmála jsem se a sedla si vedle ní. Bylo vidět, že je trochu nervózní a neví, co od toho má čekat.

„Ahoj, ráda tě vidím," řekla trochu tišeji a oči se jí zaleskly.

„Vlastně i já tebe, jen jsem na tebe vždycky narazila ve škole a nikdy jsme se nějak nebavily..."

„Proč bychom měly, ty jsi ve třeťáku, já jsem druhačka," přerušila mě a pokrčila rameny.

„Lou... něco mi pro tebe dal," řekla jsem po chvilce ticha a Jull přestala hypnotizovat svoje tenisky.

Vytáhla jsem dopis a podala jí ho. Okamžitě ho otevřela. Připadala jsem si zvláštně, nevěděla jsem, jestli je správné tu být, jestli by neměla být sama, ale vzápětí mě mezi vzlyky objala. 

„Vždycky jsem ho měla ráda," řekla, když se odtáhla.

„I on tebe," ujistila jsem ji.

***

Cestou zpátky domů jsem se cítila zvláštně. Vidět Jull v takovém stavu nebylo nic příjemného, ale věděla jsem, že ať bych řekla cokoliv, nepřestane ji to bolet. Stejně jako mě. Zastavila jsem na odlehlém parkovišti a vší silou bouchla do volantu. Měla jsem neuvěřitelný vztek na všechno, co se kolem mě dělo. Tenhle pocit jsem měla od té doby, co jsem opustila Harryho auto. Mohla jsem dělat, že je mi to jedno, že to byl vlastně jenom normální kluk, kterej se málo zajímal a hodně prudil. Ale byl to Harry. Kluk, co se mnou tančil a smál se, co mě políbil - dvakrát a udělal mi vajíčka. Cítila jsem ale, že to nejsem já, ta, která by se měla omlouvat. Nejsem ta, která by měla uznat, že jsem udělala chybu, protože jsem byla přesvědčená, že jsem ji neudělala.

Otevřela jsem deník, který vykukoval z tašky na vedlejším sedadle a otevřela ho.

„Ahoj El,

Asi sis všimla, že stránky už ubývají a moc jich nezbývá. A tak si říkám, že nemůžu ukončit tenhle deník bez toho, aniž bych ti řekl, že je tu jeden člověk, kterej tě bude potřebovat. Na začátku deníku jsem ti to naznačil, ale nejsem si uplně jistej, jestli se to povedlo, nebo jestli jsi to třeba pochopila, protože moje vyjadřování není úplně ideální, to ale ty víš.

Doufám, že jsi tehdy jela opravit Marge. A taky doufám, že ti to přišlo aspoň trochu divný... Je to moje milovaná Marge, staral jsem se o ni, žádnou opravu nepotřebovala. Možná maximálně vyměnit olej. Doufám, že ten olej vyměnil Harry, protože jestli ne, tak jsem fakt marnej na tohle plánování.

Chci říct ... zkus ho poznat. Nikdy jsem ti o něm neřekl, ale věř mi, že jsem měl svoje důvody. Nerad ho tu nechávám, stejně jako tebe a vím, že ty jsi ten člověk, kterej mu může ukázat, co znamená život.

Kdyby tě někdy srali tvoji kámoši, zajeď do autodílny, protože Harry umí bejt skvělej kámoš..."

Lou

Přečetla jsem si to celé ještě znova, protože jsem měla pocit, že se mi to zdá. To, že se znali vím už od Harryho, ale tohle mě absolutně překvapilo. S Harrym jsem se začala bavit sama a spontánně.

Zaplnil všechny moje myšlenky.

Nastartovala jsem a vydala se do autodílny. Něvěděla jsem, jestli dělám dobře, jestli bych se na to prostě neměla vykašlat a nechat to být. Harry neměl zájem se se mnou bavit, nebo cokoliv řešit. Nechtěl mi ukázat nic z jeho života a na to jsem já byla moc zvědavá. Zajímalo mě absolutně všechno. Jak žil, jaké měl dětství, proč se mračí a proč tak málo mluví.

Proč jsou jeho oči tak hezky zelený a jestli je má po mámě...

Jela jsem tam s obavami, že na mě bude zase křičet, že všechno co dělám, tak dělám zbytečně, i když mě dopis od Louiho ujistil v tom, co jsem sama stejně cítila.

Zaparkovala jsem hned za bránou. Přemýšlela jsem, jestli se nemám otočit a odjet domů. Nakonec jsem ale vystoupila a všechny moje obavy se rozplynuly, když jsem Harryho viděla.

Něco opravoval a nevšiml si mě a já si uvědomila, že je správný tu teď být, aniž bych se musela omlouvat, aniž bych se mohla cítit trpně nebo si něco vyčítat. Byla jsem tu, protože jsem ho potřebovala.

Chvilku jsem jen stála a pozorovala ho. Jak si promnul obličej a vzteky bouchl do plechu, který se s hlasitou ránou sesunul k zemi.

Nakonec se otočil a naše oči se setkaly. Tvářil se překvapeně, když jsem se ale rozešla k němu, jeho pohled se změnil. Trošku se pousmál a rozešel se rychle za mnou. Zastavili jsme se a chvilku se beze slov na sebe dívali.

A pak mě objal...

Silně omotal paže kolem mého těla a mě bylo najednou skvěle. S Harrym všechny moje starosti prostě nebyly.

„Chyběla jsi mi, sakra," řekl, když mě položil a rukou mi lehce přejel po vlasech.

„Nechci se s tebou hádat, Harry," řekla jsem a tentokrát jsem to byla já, která spojila rty s těmi jeho. Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli je to správné, nebo ne. Když se přidal, moje tělo okamžitě reagovalo, když mi přejel rukou po šíji, cítila jsem, jak mi vyskočila husí kůže.

A tak jsme tam stáli, uprostřed dvora. Kolem nás byly vraky aut a hromady plechů. 

A den byl zase o něco hezčí.