The Diaries

33

Byla jsem ticho přesně 28 minut a 14 sekund. Po tu dobu jsem doufala, že promluví Harry.

Marně.

Soustředil se na cestu a prsty si v rytmu songu lehce poklepával do volantu. Druhou rukou si podpíral hlavu a díky otevřenému okýnku jsem mohla vidět, jak si vítr hraje s jeho vlasy v kterých mu ani dnes nechyběl šátek.

,,Jak jsi se měl v posledních dnech?" zeptala jsem se. Tahle otázka, ač je tak jednoduchá a prostá mi najednou přišla trapná a nucená. Harry lehce zvedl obočí a krátce se na mě podíval.

,,Fajn," řekl jednoduše a znovu se vrátil do klasického tichého módu.

Měli jsme za sebou hodinu cesty a hodina byla ještě před námi. Vystřídala jsem asi padesát různých pozic sezení.

V momentě, kdy jsme si začala zpívat společně s Bonem Jovim z rádia, se na mě Harry prudce otočil.

And I will love you, baby - Always
And I'll be there forever and a day - Always
I'll be there till the stars don't shine

Na každé "Always" jsem dala dostatečný důraz a všimla si, jak se Harry usmál a zakroutil hlavou.

,,Čemu se směješ?" zeptala jsem se, když jsem ztlumila rádio.

,,Tobě, Eleanor..." pokrčil rameny.

,,Co ti na mně přijde vtipnýho?" překřížila jsem ruce na prsou.

,,Nic moc, jen je fajn, že si zpíváš, i když to fakt neumíš," rozesmál se a já ho praštila do ramene.

,,Umím zpívat, zpívám dobře," bránila jsem se, ale Harry se rozesmál ještě víc.

Ale smál se, i když jsem byla důvodem já, i tak to bylo fajn.

Pak opět do konce cesty mlčel. Vypnul rádio a já jsem neměla sílu se s ním dohadovat, hlavně proto, že jsem věděla, že to nemá cenu.

,,Když jsme se konečně blížili k Londýnu, vytáhla jsem telefon a začala hledat hotel.

,,Našla jsem fajn hotel, není ani moc drahej a hlavně ..."

,,Eleanor, hotel už máme dávno vyřízenej," přerušil mě Harry a já se zarazila.

,,Ty jsi zabookoval hotel? Co kdybych to udělala já? to bychom měli dva hotely?" zamračila jsem se.

,,Ale neudělala jsi to, proto máme jeden a nemusíme to teď řešit. Nemám rád něco takhle řešit na poslední chvilku. I když se to možná nezdá, já jsem zodpovědnej," řekl, když jsme zastavili na semaforu.

Chvilku jsem mlčela, ale nakonec jsem se nadechla, když jsem si uvědomila, že nejdelší věta, kterou řekl, byla vlastně urážka.

,,Chceš říct, že jsem nezodpovědná?" podívala jsem se na něj.

,,To říkáš ty, Eleanor..."

Tvářila jsem se naštvaně, až dokud Harry nezastavil před hotelem, který nesl název "The Marble Arc" a už z dálky každý mohl vidět pět hvězdiček, kterými se pyšnil.

Harry zaparkoval, vytáhl obě tašky a bez toho, aniž by cokoliv řekl, zamířil dovnitř. Povzdechla jsem si a doufala, že tahle nálada ho brzy opustí.