The Diaries

64

Vstala jsem a bylo mi fajn, do doby, než jsem sáhla po deníku. Od té chvilky bych tohle ráno zařadila mezi ty klasické, které jsem prožívala poslední měsíc a půl. Prázdné. Sešla jsem dolů, uvařila jsem si čaj a nasypala misku cereálií. Dnes poprvé jsem neměla ani nejmenší tušení co budu dělat.

,,Ahoj El," pohladila mě máma po rameni a sedla si vedle mě.

,,Potřebovala bych s tebou mluvit," řekla a odpila si z kávy.

,,Co tentokrát?" pousmála jsem se a ona přede mě položila obálku. Zatajil se mi dech, když jsem viděla logo univerzity, na kterou jsem se hlásila.

,,Myslela jsem, že se ten dopis ztratil, nebo že na mě zapomněli," řekla jsem překvapeně.

,,Byl mezi poštou. Poslední dny jsme se tím nějak nezabývali a až dnes jsem ji třídila," podívala se omluvně máma a přisunula mi dopis přede mě.

,,Nevím, jestli ho chci vůbec číst," přiznala jsem.

,,Chtěla jsi tam, už roky o tom mluvíš a ..."

,,Teď je ale všechno jinak," skočila jsem mámě do řečí, přesto jsem ale obálku otevřela.

Vážená slečno Eleanor Williamsová,

je nám potěšením Vám oznámit, že jste byla přijata ke studiu na IE School of Architecture & Design na obor Architektura.

Bereme v potaz, že vy, stejně jako mnoho jiných studentů pocházíte z jiných států, nemusíte se tedy osobně hlásit k zápisu do studia, které proběhne koncem prázdnin. Žádáme Vás ale, že v případě, že se rozhodnete nenastoupit, abyste nám zaslala dopis s žádostí o zrušení Vaší přihlášky na adresu uvedenou níže a to nejpozději do 9.9. 2019.

V opačném případě se na Vás budeme těšit první školní den 23.9.2019. Prosíme jen, abyste se v den nástupu zastavila v kanceláři Vaší katedry a ohlásila se pod identifikačním číslem, které vám bylo přiděleno a naleznete ho v levém horním rohu tohoto dopisu.

S úctou

IE School of Architecture & Design, Calle de Velázquez, Madrid, Spain

Dočetla jsem svůj přijímací dopis a zastavil se mi dech. To, co jsem si tak dlouho přála se stalo skutečností. To horší bylo to, že se moje priority změnily.

,,A Loui?" zeptala jsem se tiše.

,,Vzali ho taky," řekla máma a propadla v pláč. Hned jsem si stoupla a silně ji objala.

Naši odešli do práce a já jsem celý den strávila v posteli a nedokázala jsem ani na chvilku vypnout. V hlavě jsem měla zmatek, ale věděla jsem, že se právě děje něco, co nechci aby se dělo. Už jsem skoro usínala, když se ozval zvonek. Hodiny ukazovaly půl deváté.

Líně jsem seběhla schody a pomalým krokem přešla ke dveřím. Otevřela jsem je a vzápětí je silným bouchnutím zase zavřela.

,,Eleanor, otevři, potřebuju s tebou mluvit..."

,,Vypadni, Harry!"

,,Eleanor, kurva ...prosím tě, otevři ty zasraný dveře, chci ti něco říct..."