The Diaries

53

,,Budeš to se mnou mít složitý," řekl tiše Harry, když se odtáhl a čelo si opřel o to moje.

,,A ty to se mnou už složitý máš..." pokrčila jsem rameny a on se pousmál.

,,Děkuju ti, že jsi zůstala o den dýl, bylo to fajn," poděkoval Harry když se odtáhl a bylo vidět, že už je klidnější.

,,Ráda jsem zůstala..." řekla jsem a když nastalo ticho, odpoutala jsem se ,,Marge můžeš vrátit jindy," usmála jsem se a Harry jen přikývl. Otevřela jsem teda dveře a ještě se otočila. Díval se na mě a já byla trošku nervozní z celé téhle situace.

,,Moc se omlouvám... že jsem tak blbě vyšilovala," sklopila jsem oči a vážně jsem si najednou připadala hloupě.

,,Taky se omlouvám, Eleanor," pohladil mě po tváři. Vystoupila jsem a věděla jsem, že musím být úplně rudá. Harry odjel a já si uvědomila, jak moc jsem zmatená.

Uvědomovala jsem si to, jak byla tahle chvilka o tolik jiná, než ty ostatní.

...

,,Ahoj!" zakřičela jsem jen co jsem zavřela dveře.

,,Eleanor, konečně! bála jsem se o tebe," objala mě máma. Jindy bych se jí snažila vymanit a řekla bych, že má hloupý řeči, ale teď jsem ji prostě jen pevně objala, protože jsem věděla, že to potřebuje.

Šla jsem se vybalit a myšlenkama jsem byla pořád někde mimo. Neslyšela jsem ani to, že mi máma zaklepala na dveře a proto, když jsem se neozývala, prostě vešla.

,,Pojď sem, zlatíčko," pousmála se a sedla si na postel. Obsadila jsem místo vedle ní a tázavě se podívala.

,,Nechceš mi říct o tom Harrym?" zvedla obočí a tvář jí zdobil lehký úsměv.

,,Ach jo mami, tušila jsem, že to přijde. Bylo mi divný, že jste nezačali už, když jsem odjížděla," povzdechla jsem si.

,,To je ale jasné, že mě to bude zajímat, stejně jako tátu. I když jsi dospělá, pořád jsi..."

,,Pořád sem vaše dcera, já vím..." dokončila jsem za ni a obě jsme se usmály.

,,Harry je zvláštní mami, ani nevím, co bych ti o něm řekla," povzdechla jsem si a položila jí hlavu do klína, zatímco ona mě hladila po vlasech.

,,Odkud ho znáš?"

,,Z autodílny, jela jsem tam s Marge a tam jsem ho poznala. Znal ho i Lou, byli to vlastně dobří kamarádi..." řekla jsem a cítila, jak se máma napnula.

,,Kamarád Louiho? neviděla jsem ho s ním nikdy..." řekla tiše a vypadala zamyšleně.

,,Je mezi vámi něco... víc?" zeptala se po chvilce.

Byla jsem ticho, protože jsem nevěděla, jak přesně mám odpovědět a jestli odpovídat vůbec chci. Nikdy jsem s mámou nevedla nějak důležité rozhovory a už vůbec ne o klucích, ale věděla jsem, že pokud se mám svěřit někomu jinému, než Louimu, tak je to ona.

,,Nevím... je to těžký," odpověděla jsem a máma se pousmála.

,,Líbí se ti?"

,,Asi. Jen ho neznám tak, jak bych chtěla...s ním je to složitý," řekla jsem popravdě.

,,Nechceš ho pozvat zítra na večeři? něco dobrého uvařím a pokud je to tvůj kamarád a byl i Louiho, rádi ho s tátou poznáme," navrhla máma a já se posadila.

,,To nevím, jestli je dobrej nápad," řekla jsem popravdě.

,,Rádi ho poznáme," usmála se ještě máma a odešla z pokoje.

Chvilku jsem seděla a dívala se do prázdna před sebou. Pravdou bylo, že bych chtěla, aby naši Harryho poznali. Že by se zase mohl cítit trošku líp, že by nebyl sám. Chtěla jsem mu dovolit, nahlédnout do mého života tak, jak mi to dovoluje on.

Proto jsem zvedla telefon a vytočila jeho číslo.

Zvedl to po chvilce.

,,Eleanor? děje se něco?" zeptal se ustaraně.

,,Ne, to ne, promiň, že ti volám, vím, že jsme se před chvilkou vidě..."

,,Neomlouvej se za to, že se mnou chceš mluvit," řekl pobaveně a já jsem protočila očima.

,,To, že ti volám, má svůj důvod."

,,A to je?"

,,Co říkáš na večeři? zítra u nás? naši by tě rádi poznali..." řekla jsem a na druhé straně bylo ticho.

,,Není to nic závaznýho, jen chtějí poznat někoho, s kým trávím poslední dobou tolik času. Máma ví, že jsi znal i Louiho. Prostě chtějí znát mého kamaráda..." řekla jsem, ale Harry pořád mlčel.

Znervózněla jsem, protože najednou mi to vůbec nepřipadalo jako skvělý nápad.

,,Eleanor?" ozval se najednou.

,,Příjdu..."