The Diaries

66

,,Nečekala jsem, že přijdeš," přiznala jsem.

,,To ani já ne, asi mi chybělo tvoje auto," pokrčil rameny a lehce se usmál.

,,Idiote..."

,,Chyběl jsem ti," žduchl do mě.

,,Viděla jsem tě včera, není to zas tak dávno..." rozesmála jsem se.

,,Vím, že jsem ti chyběl..."

Rozhodla jsem se mu neříkat o tom, že jsem byla a Louim, ani o následném pivu se Zaynem. Nebyla jsem si jistá, jak by reagoval, vzhledem k tomu, jak hnusně se na něj tehdy podíval. Větší část mě se ale obávala, že by mu to bylo jedno.

Harryho omluva pro mě byla důležitá a byla jsem ráda, že mě vytáhl. V hlavě jsem ale pořád měla dnešní ráno.

,,Pořád se zlobíš?" zeptal se po chvilce ticha.

,,Ne, to bych ani nemohla, po tom tvým proslovu," usmála jsem se.

,,Seš nějaká tichá, na to nejsem zvyklej. Děje se něco?"

,,Vlastně asi jo, jen nevím, jestli o tom chci mluvit," přiznala jsem.

,,Dobře, nemusíme o tom mluvit, když nechceš..."

,,Přijali mě na univerzitu do Madridu," vypadlo ze mě, sotva Harry dokončil větu.

,,Cože?" zeptal se překvapeně a zastavil se.

,,Nepůjdu tam..."

,,Říkala jsi, že bys chtěla studovat architekturu v Madridu. Teď tě přijali a ty nejdeš?" zvedl obočí.

Sedla jsem si na patník a sklonila hlavu.

,,Měla jsem jít s Louim. Hlásili jsme se tam oba, on na design..."

,,O tom mi nic neříkal," zamyslel se Harry a sedl si vedle mě.

,,Posílali jsme přihlášky spolu a já si tam fakt přála jít. Představovala jsem si, že to bude jednodušší, když tam bude on. Že nebudu tak mimo a budu si to víc užívat. Nebude mi tolik smutno. Plánoval, že za něj budu dělat minimálně první půlrok úkoly a já mu to slíbila, když nás vezmou..." řekla jsem tiše a musela jsem se pousmát nad naší domluvou.

,,Eleanor... Loui by rozhodně chtěl, abys tam šla, tím sem si jistej."

,,Já tam ale nechci bez něj.."

,,Měla bys. Je to skvělá škola a rozhodně neberou jen tak někoho."

,,Rozhodla jsem se už. Nenastoupím. Najdu si nějakou brigádu, cokoliv..."

,,Je to tvoje rozhodnutí, Eleanor," přikývl Harry a chytl mě kolem ramen. Přitiskla jsem se na jeho hrudník a zase se cítila líp.

,,Vypadalo to, jako bys mě vyháněl. Madrid... je to hodně daleko..." pousmála jsem se.

,,Ne, to ne. Sralo by mě, že tu nejseš, ale věděl bych, že děláš něco, co jsi chtěla."

,,Třeba chci teď něco jinýho," podívala jsem se na Harryho. Mlčel, ale jeho zelené oči skenovaly každý kousek mého obličeje. Já sledovala jen jeho rty. Jak jsou plné, lehce do červena a dokonale tvarované.

Chtěla jsem ho políbit, ale on byl rychlejší. Zachvěla jsem se, když mi skousl spodní ret a následně po něm přejel jazykem.

Pousmál se do polibku, protože tušil, co to se mnou dělá.

A tak jsme seděli uprostřed ulice, která už dávno upadla do tmy a mlčeli jsme. Ani jeden jsme nedokázali popsat to, co mezi náma je. Já se už nesnažila a Harry nechtěl.