The Diaries

14

Eleanor

Dva dny.
Dva dny se neozval. Teda, ne že bych po tom nějak toužila, ale to se dělá, když někoho políbíte, ne? Není dobrý o tom třeba mluvit?

... není divný o tom mluvit?

Nejen, že jsem měla v myšlenkách deník mého bratra a jeho slova, ale už i Harryho. Před tím, než mě políbil mě ani nenapadlo, že by se to mohlo stát. Nevšímala jsem si toho, jak jsou jeho oči zelené a když se zasměje, trošku změní barvu. Ani toho, že se mu na tváři objeví malý ďolíčky. Že jeho vlasy se trochu vlní a že má často někde šmouhy z práce.

Prostě jsem si toho ... nevšímala.

Nemluvě o tom, že to, jak se jeho rty dotýkaly těch mých bylo prostě... jiný. Jiný, než když mě Lucas líbal na párty a já cítila alkohol. Úplně rozdílný od toho, když se na mě vrhl Mark, kamarád od Louise, který to pak od něj taky solidně schytal.Nebylo to ani tak marný, jako když jsem políbila jedinýho kluka, kterej se mi kdy líbil.

Bylo to jiný. Fajn a ... krátký. Přesto to nemůžu dostat z hlavy.

****

Ahoj El, musím přiznat, že jsem si na to psát do tohohle deníku docela zvykl. Vím, že až to jednou přijde, bude to rychlý. Vím to. Píšu ti proto, že chci s každou stránkou odejít postupně. S každou se pomalu rozloučit, ale být si jistej, že jsem ti pomohl. Nechci být depresivní, znáš mě, ani to neumím. Sedím tu, prostě piju pivo a ty se hádáš s našima o tom, že by tě na tu párty měli pustit. Nepustí a nakonec půjdeš stejně se mnou a já tě budu chytat pod oknem.

Jedno ti ale můžu říct s jistotou. Jsem šťastnej.

Za Tebe, za naše... všechno bylo vždycky skvělý a já nelituju ničeho. Jen toho, že tě tu nechávám, ale jsem si jistej, že ty si vždycky se vším poradíš.

Lou

Dočtu a zhluboka se nadechnu. Nebrečím, protože si uvědomuju, že se s tím, jak ubývají stránky v deníku loučím taky. Bolí to ale pořád.

Několik hodin dělám nesmyslné věci a snažím se nějak zabavit. Emma odjela k prarodičům a nikdo jiný, komu bych se chtěla svěřit s mými myšlenkami, prostě nebyl.

Po další hodině, kdy jsme si už po druhé opisovala stejnou stránku do dějin jsem to vzdala. Vzala jsem klíčky a zamířila do garáže. Byla jsem trošku nervózní, ale hodně naštvaná.

Cesta mi trvala zase   kratší dobu a když jsem zastavila před autodílnou, trošku nervózní se změnilo na maximálně v háji. Přesto jsem ale vystoupila a vešla do haly. Z dálky jsem viděla Paula. Prohlížel si nějaké papíry, když mě ale viděl, položil je a šel ke mě.

"Dobrý den, je tu ... Harry?" zeptala jsem se tiše.

"Harry si vzal teď na tři dny dovolenou. Je tu celej rok, tak jsem mu to samozřejmě schválil..."

"Adresu, dáte mi jeho adresu?"

"No, to bohužel nemůžu," zavrtěl hlavou Paul.

"No tak, vždyť mě znáte, znáte i naše, táta sem občas jezdí a ..."

"Ano, Eleanor, znám tě, ale tohle ti bohužel říct nemůžu," pokrčil Paul omluvně rameny.

"Jaký máte rád pivo? přísahám, že vám příště dovezu celou basu!" napadlo mě a Paul se rozesmál.

"Ach jo. Budu dělat, že tě nevidím, ale támhle na nástěnce je malý papírek s adresou... a to pivo chci co nejdřív," usmál se ještě a zmizel mezi auty.

...

Jeho dům měl být čtvrt hodiny od toho mého, proto jsem nechápala, že jsem už hodinu jezdila po Brightonu.

Konečně jsem zaparkovala před starší bytovkou o které jsem ani netušila, že tu stojí. Nepřemýšlela jsem, když jsem vystoupila z auta a rozběhla se k domu. Chytla jsem dveře, když vycházel starší chlápek

"Nevíte kde bydlí Harry? Harry ..." zeptala  jsem se, aniž bych znala jeho příjmení a on se trošku zamračil.

"Jestli myslíš Stylese, tak druhý patro, dveře nalevo," řekl jen a odešel.

Rozběhla jsem se po schodech a zastavila se až před dveřmi od jeho bytu.