The Diaries

40

Když jsem zaklepala potřetí, začala jsem lehce panikařit. Pravděpodobně šel Harry ven a já tu teď budu trčet na chodbě, v pyžamu a budu vypadat, jako nenažranec. Když mi na zem spadl balíček arašídů a já se ho snažila zvednout, aniž bych cokoliv dalšího upustila, myslela jsem, že už to vzdám a dojdu si dolů. Což znamenalo podstoupit rozhovor s tou nechutnou ženskou, která si o mě bude myslet akorát tak to, že jsem kráva. Bude si to myslet ještě víc, než teď.

Nakonec jsem to vzdala a sedla si ke dveřím mého pokoje.

Jako idiot v pyžamu s celým obsahem automatu. Skvělý.

Neseděla jsem ale dlouho, když jsem zahlédla postavu kráčející dlouhou chodbou. Okamžitě jsem v ní poznala Harryho.

Díval se do telefonu a aniž by si mě všiml, zastavil se u svých dveří. Zakašlala jsem, abych na sebe upozornila a on teprve teď vzhlédl od telefonu. Okamžitě se na mě podíval a zvedl obočí. Jakoby snad říkal, že jsem se zbláznila.

„Eleanor, co tady děláš? Zbláznila ses?" cukaly mu koutky a já se naštvaně zvedla z koberce, který pokrýval chodbu.

,,Ne, prostě jsem toužila po tom, sednout si před můj pokoj s hromadou jídla... uprostřed noci," rozhodila jsem rukama a Harry se na mě nepřestával dívat, jako na idiota.

,,Prostě jsem si zapomněla kartu na pokoji, když jsem si šla koupit něco malého... no, něco k jídlu," opravila jsem se a Harry se rozesmál.

,,Tak ti přeju příjemný rozhovor s Jessicou dole, i když nechápu, že jsi tam už dávno nešla," řekl ještě a otevřel dveře.

,,No tak to moment, za prvé... nechci s ní mluvit, proto tu sedím a za druhý, snad mi nabídneš, ať zůstanu u tebe," překřížila jsem ruce na hrudi a Harry se na mě nechápavě podíval.

,,Co se tak díváš? Myslíš, že ti snad něco udělám? Navíc budeš mít jídlo zdarma, co víc by sis mohl přát..." řekla jsem a prošla kolem něj do jeho pokoje.

,,Já nevím, třeba klid?..." řekl tiše a já jsem dělala, že jsem ho přeslechla.

,,Nebude ti vadit, když si skočím do sprchy?" zeptal se po chvilce, kdy jsem se uvelebila na posteli a před sebe položila hromadu jídla.

,,Jasně, klidně běž," pokrčila jsem rameny, ale málem mi zaskočilo, když jsem zahlédla jeho ramena a záda bez trička, které si sundal těsně před tím, než vkročil do koupelny.

Fajn, tohle byl ten okamžik, kdy jsme si uvědomila, že být tu je trochu divné, že jsem raději měla jít dolů a přiznat si, že jsem blbá.

A nebo tu zůstanu a budu doufat, že bez toho trička i vyjde.

Když jsem slyšela, jak se zastavila sprcha, trochu jsem znervózněla. Dokud jsem čekala na Harryho na chodbě, nepřišlo mi to divné, nebo hloupé, jsme přeci přátelé. Ale líbali jsme se a to už je trochu za hranicí přátelství. A teď jsem se mu prostě vecpala do pokoje. Bože, vždyť já jsem mu vlastně narušila soukromí.

A taky jsem se nezeptala... Promnula jsem si obličej a hlasitě si povzdechla nad svou hloupostí. Když jsem hlavu zvedla, viděla jsem Harryho, jak mě pobaveně sleduje.

A měl tričko.

,,Divný triko..." poznamenala jsem a on se na mě nechápavě podíval.

,,Je stejný, jako většina mých triček..." řekl a já jsem nad tím jen mávla rukou.

,,Běžně takhle po nocích jíš?" sedl si vedle mě a ukázal na bonbony, které jsem si před chvilkou rozbalila.

,,Já ... nevím, možná občas, když se mi nechce spát, jsem smutná a nebo jsem nervózní," řekla jsem popravdě.

,,Co z toho jsi teď, Eleanor?"zeptal se Harry a já si v ten samý okamžik zívla.

,,Fajn, spát se ti chce, takže jsi smutná?" zeptal se a nespouštěl ze mě zrak. Chvilku jsem se zamyslela. Smutná jsem od doby, co odešel Loui, ale dnes jsem se cítila skvěle, dnes mi bylo dobře, proto jsem zavrtěla hlavou.

,,Takže to znamená, že jsi nervózní?" zeptal se tiše Harry a já si až teď uvědomila, jak moc blízko jeho tvář je.