The Diaries

72

,,Vypadá to skvěle, jen se neboj to mít trochu víc ... normální. Výstřih je od toho, aby byl na prsou, ne u krku, Elie," rozesmál se Zayn a stáhl mi níž tílko, které jsem měla právě na sobě.

,,Když už jsme u toho, co prádlo?"

,,Tak na to zapomeň, to s tebou rozhodně řešit nebudu," překřížila jsem si ruce na prsou a zamračila se.

,,Vzhledem k tomu, že máš na sobě růžovou podprsenku bez jakékoliv krajky, tak se ani nedivím, že to nechceš řešit," pousmál se a já prudce zahrnula závěs.

,,Elie, to že budeš mít hezký oblečení ještě neznamená, že máš vyhráno. Musíš bejt hezká i pod ním..."

,,Přestaň o tom mluvit, nebo aspoň nemusíš tak nahlas," vykoukla jsem z kabinky. Zayn už tu ale nebyl, proto jsem závěs zase zatáhla a dozkoušela si zbytek věcí.

,,Elie?" ozval se znovu za závěsem, zrovna, když jsem si natáhla šaty.

,,Takže bílá, černá a tělová ... to je základ. Tipuju, že máš tak 75C" usmál se Zayn a podával mi tři soupravy. Cítila jsem, jak rudnu a měla jsem sto chutí na něj začít řvát.

,,Hele, jestli chceš, aby si tě Harry pamatoval ne jen kvůli hezkýmu tričku s kapsičkou, tak bys ..."

,,Sklapni a podej mi to, idiote!" zasyčela jsem a zatáhla.

,,Nechápu, jak jsi mohl odhadnout moji velikost," zavrtěla jsem hlavou.

,,Už to máš na sobě?" zeptal se a po mém krátkém „jo" strčil hlavu do kabinky.

,,Panebože, vypadni!" vykřikla jsem.

,,Stačí když mi budeš říkat Zayne... a vypadáš sexy. Je to hodně dobrý," prohlídl si mě a já už neměla energii cokoliv říkat.

,,Tak jo, ještě vezmem červenou a tahle černá krajka vypadá taky hodně dobře. Předpokládám, že na spaní máš pyžamo, takže ještě tuhle košilku a můžeme jít," rozhodl a vydal se k pokladně.

,,Nesnáším tě," řekla jsem, když jsme vyšli z obchodu.

,,Jo, tenhle stav se u kamarádů běžnej," pokrčil rameny.

,,Myslíš, že bych se měla malovat?" zeptala jsem se, když jsme procházeli kolem drogerie.

,,Nepotřebuješ to, seš hezká. Možná občas řasenku, nebo linky... hlavně nic extra, kluk to stejně neocení," řekl a já byla ráda.

,,Hele Elie, tohle všechno neděláme kvůli Harrymu, to doufám víš. Děláme to kvůli tobě, protože se mi vůbec nelíbí, jaký o sobě máš pochybnosti...Nechci ale abys nosila něco, v čem se nebudeš cítit, to doufám víš..."

,,Děkuju," řekla jsem a s hromadou tašek jsem ho objala.

Konečně jsem si nepřipadala sama. Harry byl Harry, před ním jsem se moc kontrolovala, protože mi záleželo na tom, co si o mě myslí a hlídala jsem se, abych neřekla něco špatného. Emma byla kamarádka, ale v poslední době mi byla dál, než kdykoliv dřív.

Zayn byl přesně ten člověk, kterého jsem potřebovala. Možná proto, že mi tolik připomínal Louiho. Mluvil se mnou na rovinu, pomáhal mi, poslouchal ...Znali jsme se pár dní a tolik toho o mně věděl.

A já mu byla vděčná. Ne za to, že jsem díky němu utratila víc jak polovinu svých peněz, ale prostě jen za to, že je.