The Diaries

73

Harry

„Paule, přišly už ty díly na opravu toho posilovače?"

„Zatím ne, ale už jsem tam volal, dorazí zítra, takže dneska máme už skoro hotovo, ale a teď se běž prosím tě kouknout dopředu, mám pocit, že někdo přijel."

----------

„Nazdar, Harry," pozdraví někdo a já v něm okamžitě poznávám Matta z baru.

„Nazdar, co tě přivádí? Nějaký problémy s autem, vypadá že je skoro nový."

„No ono je a já...vždycky jsem si měnil olej na starým autě sám, a dokonce jsem si ten olej i koupil, ale nějak si nejsem úplně jistej, tak bude asi lepší, když to udělá někdo, kdo tomu rozumí," řekne a poškrábe se na zátylku.

„Chápu, uvařím ti kafe a můžeš na to počkat, bude to tak za 20 minut."

„Skvělý!"

...

„Tak a je to."

„To bylo rychlý, co jsem dlužnej?" ptá se a vytahuje peněženku.

„Hele, vůbec nic."

„Ne, neblázni, to nejde!" snaží se mi oponovat a podává mi bankovky.

„Ne, vážně nic."

„Fajn, ale rád bych se ti aspoň nějak revanšoval. Máš večer čas?"

„Jo, proč?"

„Mám dneska volnej večer, a tak jsem si říkal, že bych zašel do baru taky jednou jako host, tak jestli se nechceš přidat? Rozhodně tě zvu na panáka!"

„Tak jo, tahle nabídka zní docela dobře," řeknu a zamyslím se nad tím, že jsem v baru  už docela dlouho nebyl.

„Fajn, tak v sedm?"

„Jasný, budu tam. Tak zatím."

„Zatím, Harry! A ještě jednou díky."

V práci se nám vystřídá ještě pár menších zakázek a domů dorazím až něco po páté. Povečeřím jídlo, který jsem si koupil cestou, dám si sprchu, čistý oblečení a vyrazím.

Matt už je tady, sedí u baru a mluví s barmankou. Ještě jsem ji tu neviděl, je tu nová. Je hezká.

„Nazdar," řeknu a sednu si vedle něj.

„Čau, Harry, skvělý, že jsi dorazil. Co piješ?" zeptá se a mávne na barmanku.

„Asi si dám to, co ty."

„Chelsea, dvě piva a dvakrát whisky."

Bavíme se s Mattem o všem možným a po dlouhý době mám pocit, že kromě Eleanor je tu někdo, s kým si mám aspoň co říct. Bavíme se o běžnejch věcech, jako jsou auta, práce a podobně, ale je to příjemný a nenucený.

„Nazdar, Stylesi," vytrhne mě z konverzace s Mattem známý hlas.

„Čau, Dave...čau, kluci" otočím se jen letmo přes rameno a dál pokračuju v konverzaci s Mattem.

„Ty je znáš?" ptá se mě a má v očích zvláštní výraz.

„Jo, tak trochu..."

„Hele, jestli ti můžu radit, moc se s nima nezaplétej, není to moc dobrá parta."

„To vím, ale na to je už trochu pozdě," řeknu potichu a upiju piva.

Matt se se mnou kolem jedenácté rozloučí a já se chystám taky odejít, když ucítím něčí ruku na svým rameni.

„Pojď na chvilku za náma, Stylesi."

„Hmm," zamručím a sednu si k jejich stolu.

„Tak co, přemýšlel si už o tom, že by ses vrátil?"

„Myslím, že svůj názor jsem ti už několikrát řekl, ne?"

„Fajn, ale někoho fakt potřebujem a na tebe nikdo nemá. Vydělal by sis neskutečný prachy. Jezdí se teď mnohem ve větším a máme i svý sponzory!!

„Sponzory? Jakej magor může sponzorovat ilegální závody?" ptám se se smíchem.

„Divil by ses, od doby, co smetánka z Brightonu zjistila, jak to sype, o prachy není nouze."

„To je sice hezký, ale chci začít znova," řeknu rozhodně, i když představa bejt zase součástí toho všeho mě prostě nikdy nepřestane lákat.

Dáme si ještě pár panáků a chvíli si připadám jako dřív, stará parta, starý kámoši. Pocit jakej jsem měl, když někdo díky mýmu autu vyhrál byl k nezaplacení. Baví mě makat v autodílně, ale chystat auta na závody bylo něco jinýho, byl to adrenalin, byl to zážitek. Bavilo mě to, i když mě to stálo všechno. Jediný, co dělám teď jsou drobný opravy a výměny olejů.

„Zejtra se jede, přijď," vyruší mě z mých myšlenek Dave.

„Asi ne..."

„Přijď, lidi tě rádi uviděj," snaží se mě přemlouvat a myslí to snad i dobře.

„Hele, fakt nevím, už musím. Mějte se," řeknu a zvednu se.

„Harry?" zastaví mě ještě u východu Sam, kterej byl vždycky trochu jinej než ostatní.

„No? Taky mě chceš přemlouvat?"

„Ne, ale vím, že tě to vždycky bavilo, dělali jsme spolu dlouho. Jen jsem ti chtěl říct, že jestli se zejtra neobjevíš, promluvím s Alexem, aby ti dal už pokoj, vím, že chceš začít znova" řekne a poplácá mě po rameni.

Jenže chci fakt začít znova a vzdát se toho? Jsem tak jinej, abych zapomněl a nevrátil se? Tyhle myšlenky mě úplně pohltí a potřebuju se jich zbavit, proto napíšu Eleanor, protože jenom s ní se poslední dny cítím dobře, líp, jinak, správně.