The Diaries

57

Harry

Hned když vstanu, cítím trochu nervozity, protože vím, že v deníku mi zbývá už jen úplně poslední stránka. Nedokážu to tentokrát odložit až na večer, jako to bylo vždycky, tentokrát ne.

Ahoj Harry,

jestli jsi dočetl až sem, tak si ty moje kecy vydržel teda hodně dlouho a zároveň doufám, že oceňuješ, že já jsem to všechno napsal, protože jsem měl ve škole problém i s blbou slohovkou.

Musím se ti k něčemu přiznat, psaní týhne poslední stránky jsem docela dlouho odkládal. Pořád jsem si říkal, že mi není ještě tak blbě, aby už se blížil konec. Pořád jsem doufal, že se to zlepší, ale nezlepšilo. No a dneska, dneska je mi fakt hodně blbě a mám pocit, že už to tady brzo bude, ale jsem s tím tak nějak smířenej. Sice jsem tady nebyl dlouho, ale bylo to fakt skvělý!

Takže, když k tobě dneska mluvím naposledy, rád bych ti řekl pár věcí. Neboj, už ti rozhodně nebudu dávat žádný rady, ani tě nikam nehodám posílat, jen potřebuju, abys něco věděl. Chci, abys věděl, že i když naše přátelství bylo krátký, tak jsem si ho fakt hodně vážil. Chci, abys věděl, že jsem si vážil každý chvíle a taky každý věci, kterou jsi mi o sebe prozradil, protože vím, že to pro tebe bylo občas fakt kurevsky těžký.

I když jsem před chvilkou napsal, že ti nebude dávat už žádné rady, tak tady přece jenom jedna je, ale fakt jen jedna. Vím, že zapomenout na svoji minulost není vůbec jednoduchý, já bych stejně tak rád momentálně zapomněl na svoji budoucnost, Vymazat co bylo jen tak nejde a vyhnout se tomu, co je předem jasný nejde stejně tak, ale člověk se aspoň musí snažit to nějak celý přejít. Prostě to hodit za hlavu a netrápit se tím, protože jinak nás to sežere za živa. Minulost nezměníme a budoucnost bohužel občas taky ne, ale tohle uvědomění je kurva těžký.

Kurva, Harry! Svět je krásnej a ty máš to štěstí, že na něm můžeš bejt, takže i když to pro tebe nebude jednoduchý, snaž se užívat si těch příjemnejch chvilek, užívej si naplno života a začni myslet trochu pozitivně, i když oba víme, že to poslední roky zrovna moc neumíš.

Tvůj život potřebuje světlo! Potřebuješ nějakýho člověka – přítele, kterej ti ho do tvýho života přinese.

Někoho, kdo ti bude majákem, kdo bude tvým světlem a provede tě tou tvojí temnotou. Vlastně doufám, že si ho už našel, protože jsem se fakt kurevsky snažil...takže jestli to světlo máš a já doufám, že jo, tak se ho drž a nepouštěj ho!

Vzpomínám na všechny ty chvíle s tebou, na všechny naše párty, na ty zábavný i těžký chvíle nad pivem a panákem. Vzpomínám na to, jak jsem tě potkal poprvý a musím říct, že ze začátku jsem se o tebe myslel, že seš docela divnej, ale jseš fakt výjimečnej člověk!

Díky za to, čím jsi mi byl a díky za to, čím jsem mohl bejt já tobě. A i když jsem tohle nikdy žádnýmu klukovi neřekl a je to možná i trochu divný, tak...

...mám tě fakt rád, kámo!

Budeš mi chybět!

Loui

Třesoucíma se rukama položím deník a moc se mi nechce věřit tomu, že je ta stránka vážně poslední. Celou dobu jsem se toho trochu bál, ale teď mám pocit takovýho osvobození. Ne, protože je konec deníku, ale díky tomu, co Loui napsal. Je mi úplně jasný. že tím světlem myslel Eleanor a vlastně mi teď dává ten její deník ještě o něco větší smysl. Trochu se mi ulevilo, že si nemusím vyčítat, že se s ní scházím, protože to, abychom se potkali Louis chtěl. Udělal to jednoduše, a přitom nenásilně a věděl, že to takhle dopadne, protože nás měl oba dokonale přečtěný.