Tichým tvým slůvkům
nejde v noci odolat.
Stejně tak těm malým růžkům,
které se pokoušíš uschovat.
Kolem huby mažeš med
- snad nedoufáš ve výhru -
netvorovi z dávných let,
rychle ztrácíš víru.
Nevzdáváš ten boj,
usiluješ o život,
pouze jako stroj
a dáváš mi důvod;
Skočit.
Zničit.
Zabít.
Trápit.
Trhat.
Tahat.
Rdousit.
Vůbec jsi se nebála,
po zbrani se natáhla,
bezostyšně střelila
a tenhle souboj vyhrála.
Nyní řetězy svázán,
život mám zakázán
a samotě jsem odkázán.
Tak končí můj příběh.
Život lítého dravce.
Byl jsem pouhý špeh,
co miloval lovce.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poetry,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
