Hravě koušeš ret,
hledám svoji víru.
Zkouším být jak led...
ale kapsa má díru.
Víra padla cestou sem,
peklu jsem teď vystaven.
Kontroluji pevnou zem,
tohle musí být jen sen!
Blížíš se
pomalými krůčky,
culíš se
a pokračuješ mlčky.
Chtivý pohled na mou hruď,
tváře mi jen hoří,
chtíč má temně hořkou chuť,
krev se ve mně vaří.
Tvé prsty v mých vlasech,
kokosová vůně,
závist v cizích hlasech,
když sedíš na svém trůně.
Je to postel s nebesy,
sundáváš si šaty,
cítím mírné otřesy
a otáčím se zády.
Směješ se mé nevině,
pokoušíš mou touhu,
podvolím se jedině
až v obřadním rouchu.
Louče vzplály rudou barvou,
šeptáš svůdná slůvka,
já však nehnu ani brvou
a modrám jak borůvka.
Radši ani nedýchám,
abych necítil tvůj parfém,
oči rychle zavírám
a ty spouštíš refrén.
Že prý proč se ostýchám,
stejně nemáš vnady.
Poraženě zavzdychám.
Ty spíš nemáš vady.
Otvírám oči, klopím zrak.
Sleduji tvé nohy,
na nich malý znak a...
tohle nedostanu z hlavy.
Křivky ladné, elegantní,
stín roztomilé jizvy,
netroufám si sáhnout na ni,
nechytím se výzvy.
Ruku mou
bere svou.
Dotek má žhavý
a tiše praví:
,,Co je mé
je i tvé.
Když bude mé,
co je tvé."
Rve mě to na kusy,
ta síla tvojí vlády
a moje marné pokusy
vzepřít se ti, padly.
Vyhrálas.
Naše těla
jako klubko hadů.
Má co chtěla -
konec mého celibátu.
Žena pouhý Ďábel jest
a svým svůdným hlasem,
roznáší nám temnou zvěst,
že jednou všichni padnem.
Do okovů vášně jsi mě spoutala,
jak v matematice elipsa,
pak si se mnou pohrála
a přišla apokalypsa.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poetry,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
