Milovat a odpustit.
Nesnášet a opustit.
Přes den nikdo,
v noci někdo.
Víš kdo jsi a kdo máš být?
Kousek rzi, co v tom mám chtít?
Štěkot psa zněl ostře krajem,
viděl jak si spolu hrajem.
Jak předstíráme, bojujeme.
Co tím vlastně sledujeme?
Hekavě se tomu smál,
že tu v poušti hledám grál.
'Hloupé děvče, však?'
Zavrčel si pak.
Vrtíc hlavou zavřu oči.
Nechci slyšet jeho řeči.
Dost!
Pustinu pokrylo ticho,
zdálo se to trochu psycho.
Padám na dno vysíleně,
hledíš na mě zešíleně.
Na nohy se opět škrábu.
Já jsem přeci stále v právu.
Narovnávám záda, ignoruji rány.
'Budou nová rána!' skřehotají vrány.
Znám svou sílu i svou cenu.
Tohle všechno je mi k čemu?
Proč se snažit v mrtvém kraji?
Na co si to vlastně hraji?
Lásku že prý hledám v tobě?
Větší šanci mám i v hrobě.
Proti tobě, proti pudu,
odteď tvrdě navždy půjdu.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poetry,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
