Sladká slůvka plujou nocí,
oplývají čarovnou mocí.
Jakmile však slunce vysvitne,
tvá mysl jako když procitne.
Zmizí sladkost, něha, láska.
Srdce zaškrtí ti páska.
Odháníš mě, ignoruješ.
Udělám vše jen jak si přeješ.
Nejsi si prý jistá city.
Na obranu zvedáš štíty.
Bojíš se být zraněná.
Nevíš co to znamená...
Láska tě má zahojit.
Proti zlu tě vyzbrojit.
Zmatená jsi všemi gesty.
Nechceš znovu sejít z cesty.
Vnímám tě a všímám si!
Důležitá jsi jen ty.
Jsem slabá, neumím se vzdát.
Chci až do konce po boku ti stát.
Stále budu riskovat.
Dokud mám proč bojovat.
Rána přímo do srdce.
Ozve se křik krkavce.
Kůže hoří, spílá, pálí.
Dejme tu korunu králi.
Ublížila jsem ti moc?
Proto je má pouze noc?
Bodni koně do slabin,
monstrum zažeň do hlubin.
To, za které mě pokládáš.
Které ve mně poznáváš.
Slabé monstrum, milující.
Zírajíc na princeznu spící.
Slabá jsem a slabá budu.
S tebou nikdy nepobudu.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poetry,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
