Mám jen strach.
Na rtech prach.Vzpomínky vzplály
a s větrem odvály.Na kůži ulpěly
zamrzlé úsměvy.Kde je teď láska?
Kde je má kráska?Zmizela.
Jak mám jít dál?
Kam vítr vál?Kdo mi ukáže cestu?
Podá neprůstřelnou vestu?Nikdo.
Ozvěna výstřelu rezonuje vzduchem,
já nepřítomna duchem.Tvou střelou zasažena
padla jsem na kolena.Chtělas abych poklekla?
Tak proč sis o to neřekla?Pro ni udělám cokoli.
Budu pro ni kdokoli.Rána přímo do prsou.
Ramena už tíhu nenesou.Místo krve, co déšť smyl,
zbylý čas utíká mi z žil.Osud odškrtl dny
a mlčky zapálil sny.Do očí se nedívám,
jen se hloupě usmívám.Proč?
Nu, ozval se zvonec.
Je tu klidný konec.V hrudi jen ozvěna
jak srdce umírá.Netřeba slz,
netřeba truchlení.V němou hudbu se pulz
už velmi brzy promění.Jásejte.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poesie,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...