Ubliž mi, prosím tě!
Dovol mi zapomenout.
Vypusť mě ze sítě,
nenech mě rozvzpomenout.
Na sebe,
Na tebe,
Na nás.
Tak už ten plamen zhas!
Je to začarovaný kruh,
z něhož není cesty ven.
Koňmi tažený pluh
ryje mi srdcem.
Snažím se říkat si,
že o mě nestojíš.
Že si mě nepamatuješ.
Že mě nenávidíš.
Že toho lituješ.
Ale ty zprávy,
ty vzpomínky...
Ničí mě.
Trhají zevnitř,
snaží se dostat pryč.
Tak moc chci,
zpět do té noci...
a vyřvat to všem -
co k tobě cítím.
To já jsem prašivým psem!
Hořem i kvítím,
budu tím rytířem.
Jehož si zasloužíš,
jenž by tě chránil,
žal v prach by se obrátil.
Ať se dál nesoužíš.
Stále tě miluji,
i když se vzdaluji.
Dovol mi naposled
vrátit se do těch let.
Slyšet tě smát se,
hororů bát se
a všechno společně.
Ne pouze výjimečně.
V hovoru spát,
tiše se ptát.
Budoucnost plánovat,
společně bojovat.
I tohle krásné
přeji si vymazat.
Myšlenky spásné -
fixou je zamazat.
Přeji si jediné:
Na tohle zapomenout.
Jít rychle k jiné
a srdce napomenout.
Ztratit city
k tobě zažehlé
a... Hle! Květy.
Nebesky blankytné.
O čem jsem to,
má drahá, mluvila?
No, nevadí.
Pojďme. Loď čeká...
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poesia,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
