Luční kvítí
nocí svítí
a na smečku naléhá.
Ať si chytí
světlo denní
a dál na nic nečeká.
Srdce vlčí
lidé ničí.
Tiše pláče,
v houští skáče
a po pomstě lační.
Čiré denní světlo
po stromech hladce steklo
a vlčí čenich ozářilo.
Po svobodě se zastesklo
té chlupaté kuličce,
mezi stromy se zalesklo
na znamení k potyčce.
Srdce vlčí
lidé ničí.
Tiše pláče,
v houští skáče
a po pomstě lační.
Malá šedá kulička
zavřela svá očíčka,
stočila se do klubíčka
a zhasla její jiskřička.
Smečka běsní,
zuby cení
a vyhrožuje vrčením.
Lovci vtrhli bez okolku,
na tu malou lesní louku
kde pokojně žili.
Nyní čerstvě zelenou
nahrazují krvavou
výzdobou lesíka.
Život za život,
praví hrdě.
Útočí tvrdě
a bez slitování.
Srdce vlčí
lovci ničí,
sebrali jim mládě.
A teď čelí armádě.
Pomsta vykonána.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poésie,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
