V mysli mám stále
tu myšlenku na tebe.
Stojím v prázdném sále
s výhledem na nebe.
Srdce mi puká
a já trpím v mukách.
Na mysl ťuká
vzpomínka v tvých rukách.
Je mi tak zle,
že zkouším i básně.
Dál říkám si ne
a dusím ty vášně.
Stále ti děkuji
i když tu nejsi.
Ztrátou se sužuji.
Prosím tě, kde jsi?
Naučila jsi milovat,
tvora bez srdce.
Mohu jen sledovat
odchod tvůj hořce.
S pachutí žalu
ve vyschlých ústech,
zvednu svou hlavu
a pustím povzdech.
Duše ve zdech
zavřená navždy.
Otřesy v kostech -
ozvěny vraždy.
Zabila jsem lásku,
kterou jsi ke mně chovala,
i přes mou masku
a v zahradě ji schovala.
Byla to má chyba,
teď už to vím.
Je dlouhá doba
co už tu bdím.
Já holka blbá
nechala tě odejít.
Cesta se nedá
znovu zpět najít.
Noční hovory
mi často schází
a lásky odvary
s tebou odchází.
Tvé sladké řeči
a časté kreslení...
Kroutím se v křeči,
bolí i myšlení!
Nečeká mě vysvobození.
Lituji všeho.
Srdce ve vězení.
Obětí našeho,
bez možnosti vzkříšení,
citu padlého.
Promiň mi, Datlíku,
všechnu tu bolest.
Já nyní přijmu
celý svůj trest.
Byla jsem jako led
na milé kotě.
Však dovol mi naposled
říci: Miluji tě.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poesía,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
