Prašná cesta,
neprůstřelná vesta,
zbraň v pravé ruce
a neklidné srdce,
co po tobě touží
a steskem se souží.
To zvíře v mé hrudi
ze spánku se budí
a lační po kořisti.
Tou jsi ty
ta touha, křik a brek,
nikdo by mu neutek.
Laskal by tvou nevinou
malou duši krvavou.
Proč že všichni zahynou?
On má mysl špinavou.
Ten krutý netvor
z dávných dob,
zaryl by pazour
do útrob.
Jen se neboj,
milá má,
stále vedem souboj
jen my dva.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poesía,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
