Oči tvé svolily,
cestu lásky zvolily.
Rty se vášní zvlnily
a ústa cizí vítaly.
Prsty do kůže se zaryly,
rýhy dlouhé nechaly,
na mých zádech dodnes.
Bolest však čas odnes.
Jemný samet,
toužím vidět.
Hned a teď a znovu, opět!
Dříve než-li budeš vědět,
že jsem posedlý.
Toužím umět,
smět
a slyšet.
Nepřehánět!
Je to pouhý,
klamný námět,
příliš dlouhý,
na to přimět
tebe ihned
porozumět.
Musím hned,
dokud smím,
setřít med
a utéct lžím.
Stálá lehkost,
vlhkost, divokost...
Letmý pohled,
ze mě Hamlet,
zmatený až na kost.
Noční tanec,
ze mě psanec,
zaprodanec!
Nejsem žádný zločinec,
jen oddaný milenec.
Nazvi mě pitomcem,
budu klidně cizincem.
Chceš-li prince,
dovol vzpomínce
toulat se v tvé krvi.
Nosit tajné zprávy,
dostat se do hlavy,
neplýtvej prázdnými slovy.
A nepozoruj sovy.
Mohly by tě vidět.
Mé mysli zmocnilo se šílenství,
budeš moje království.
Podvol se a popusť uzdu,
sebe propusť, nech tu brzdu
a přenech něžnému gestu
tu čest ukázat ti cestu.
Tvým pevným stiskem označen,
darebáky prozrazen,
bez milosti popraven.
Ale přeci, co to kukám?
Pouze k smrti unaven
(a i přesto neprávem,)
jsem tvým malým hravým rukám,
do úsvitu vystaven.
ČTEŠ
Kapky ztraceného času
Poëzie,,V místnosti panovalo ohlušující ticho, které její dech trhal na kousíčky jako nadýchanou cukrovou vatu. Prostoru pokoje vládla tma a ona díky absenci oken nemohla odhadnout, kolik je hodin. Nevěděla ani kde je, kdy, proč a kam zmizel muž, jež ji s...
