Pohyby Tance.

16.

POV. Jingy

5:41

Pomalu jsem otevřela oči. Uf, pořád žiju. Podívala jsem se okolo sebe. Měla jsem tam notebook s mobilem. Neměla jsem chuť být na elektronice. Vůbec nic. No jenom to že mám hlad..mám chuť na salát. Achjooo kéž by tady byla mamka. Ta by mi ho mohla udělat.

Protáhla jsem se a podívala se z okna. Prší. Při dešti si vždy musím připomenout Jungkooka. Prostě, ten den kdy jsem ho potkala. Pršelo..

Sedla jsem si na postel a dívala stále z okna. Ale už jsem to nedávala tak jsem se rozhodla teda jít.

Šla jsem ke dveřím a pomalu je otevřela. Rozhlýdla jsem se a šla ke schodům. Ze schodů jsem rovnou šla do kuchyně. Ani by mě nepřekvapilo jestli by byl táta v obýváku na gauči a spal.

Koukla jsem se do ledničky. Nic. Ach Jo.

Zavřela jsem ledničku a šla do obýváku. A ano, byl tam táta. Který ještě spokojeně spal. Nechtěla jsem ho budit..

Podívala jsem se na stůl kde byla moje peněženka. Otevřela jsem jí a vzala si 100,- .

Vzala jsem si tužku a papír a napsala:

Tati, jdu nakoupit. Za chvíli jsem tu.

Jingy.

A to bylo vše. Nechtěla jsem toho psát víc.

Zašla jsem ke skříni v obýváku a vybrala lehkou bundu a deštník.

,,Ne..ne..to ne.." řekla jsem.

,,Vždyť jsou zamčené dveře jak se teď asi dostanu ven?.."

Neváhala jsem ani minutu a šla jsem vzbudit tátu.

,,Tati..tati...stávej," řekla jsem potichu a štouchla do něj.

On se poškrábal na krku a podíval se na mě.

,,Hmm?"

,,no tati oni jsou zamčené dveře nevíš kde jsou?" zeptala jsem se.

,,No jo..jsou ve skříni v kuchyni..a vlastně kam zase jdeš?!" zvíšil hlas.

,,Nakoupit.."

,,No ok..ale pak se hned vrať."

,,Jojo.."

Zašla jsem do kuchyně pro klíče. Otevřela jsem skříňku a v ní byli klíče. Super. Vzala jsem si deštník a peníze.

Obula jsem se a otevřela dveře.

,,Co..co to?" zašeptala jsem a zavřela dveře.

Před dveřmi byl balíček. A tam napsané mé jméno. Park Jingy. Nevím o ničem..od koho to je a ani nevím, co to je..neváhála jsem ani minutu a zvedla to. Koukla jsem se kolem ale tam nic.

Odemkla jsem dveře a dala balíček na místo, kde by ho táta nenašel.

A zase dveře zavřela. Dala jsem si deštník nad hlavu a koukala do země.

Po 3 minutách jsem byla skoro tam ale nechtělo se mi koukat rovně a tak jsem jen koukala do země.

Ale najednou jsem ucítila něčí ruku na rameni. Lekla jsem se ale on se zasmál. Podle smíchu poznám kdo to byl.

,,Y-yoongi?.." zeptala jsem se.

,,Ano? Jingy jsi v pohodě? Vypadáš smutně. Není ti něco?" furt se na něco ptal.

,,Jo..jsem v pohodě. Ale táta mě nikam nechce pustit."

,,Tak proč jsi tady?" zasmál se. Otočil mě zak abych jsem se mu dívala do očí. Měl krásný oči..

,,No..jdu něco nakoupit. Jen jídlo. Mám hlad." uchechtla jsem se.

Usmál se a poklepal mě po rameni.

,,To zvládneš. Jsi šikovná holka." usmál se.

,,Jo?..tak to jo.." zasmála jsem se.

,,Ok..tak se měj. Ahoj."

Zamával.

,,Ahoj!"

Zamávala jsem mu.

Už jsem se teda blížila do obchodu. Otevřela jsem dveře a vešla. Byl tam hrozný vzduch. Od cigaret..fuj..nemám ráda kouření. Rychle jsem si zacpala nos a šla si vzít jídlo. Bramburky, salát, nějakou zeleninu a pak ještě jogurt.

Všechno jsem slušně zaplatila a šla domů. Cestou jsem potkávala lidi ze školy. Ale..proč nejsou ve škole. No..já nejsem vijímkou..ale tak..hm..

Už jsem byla u dveří a rozhodla jsem se je otevřít ale najednou se otevřeli sami. Byl tam táta.

,,Jingy!? Můžeš mi vysvětlit od koho jsou tyto šaty!!??"