Pohyby Tance.

13.

POV. Jungkook

Když jsem usnul, s ní. Nic jsem si nepamatoval. Jen to že jsme se dívali na film ale pak jsem usnul.. a myslím že Jingy taky.

Probudila mě Jingy když se snažila vstát a jít do kuchyně.
Otevřel jsem jedno oko a přitáhl si jí k sobě.

,,J-jingy buď tady se mnou." Zašeptal jsem.

,,Kookie, musím udělat snídani. Pro tebe." Usmála se a dala mi pusu na čelo. Pustil jsem jí jelikož jsem měl i docela hlad. Divil jsem se že už je ráno.
Ale.. co je za den?!

,,Hmm.. Jingy? Co je dneska za den?" Zeptal jsem se.

,,Myslím že sobota. A nebo pátek. Ale neboj budu tady s tebou." Usmála se. Její andělský úsměv mě přivedl na jiné myšlenky. Na ty pozitivné. Usmál jsem se a protahoval.

Po 5 minutách mi přinesla snídani. Už se ke mě chová jak k manželi ne?

,,Děkuji. A ty taky budeš papat že jo?" Usmál jsem se.

,,No jasně neboj se o mě." Pohladila mě po vlasech. Už jsem se bál že by na sebe zapomněla. Mám o ní strach. Vše co se jí stane mi musí říct. Jinak to nezvládnu..

Pustil jsem se do snídani. Jingy si sedla ve šla mě na gauč a hladila mé vlasy.
Vždy když se mě dotkne, Mám motýli v břiše. Bože je jak anděl.

Dojedl jsem snídani a koukl se na ní

,,Jingy.. dej si taky něco.. ať nemáš hlad." Usmál jsem se a v očích se mi rozzářilo.

,,No, Kookie já nemám hlad." Podívala se na zem.

,,Ale no ták! Tak já ti něco připravím!" Vykřikl jsem a šel do kuchyně, chvíli mi trvalo než jsem si všechno osahal a koukl se všechno co kde bylo.

,,Kookie neboj já si něco dám." Usmála se. Rychlým krokem jsem šel za ní a silné ji objal.

,,Jingy ale pokud si něco nedáš tak budu smutný." Sklonil jsem pohled.. Jingy mě chytla za bradu a něžně mě políbila. Usmál jsem se na ní s naději že si vážně něco dá!

,,Neboj se o mě Jungkooku, ano? "

,,A-ano." Řekl jsem a zase ji objal. V objetí mi začala brečet. Ani nevím proč.

,,Jingy Co se děje?" Zašeptal jsem.

,,N-no Jungkooku. Já.." Zakoktala se a pak zase brečela. Vzal jsem jí a zašel s ní do jejího pokoje. Položil jsem jí na postel. Vzal jsem kapesníky a následně deku.

,,Tak. Co pak se děje princezno moje?" Zeptal jsem se.

,,N-no víš.. jednou ráno jsem se vzbudila, vzbudila mě rána. Byl to t-táta. O-on, mamce nadával a mlátil jí. A pak mi řekl že jsem b..b-blbka.." Zašeptala a přitulila se ke mě. Pohladila jsem jí po vlasech a uklidňoval jí.

,,Jingy, neboj to nějak zvládnete." Usmál jsem se a dál ji uklidňoval.

,,Ššššš. To bude dobrý." Zašeptal jsem.

Podívala se na mě a dala mi pusu. Pusu jsem jí vrátil, a já jí uvalil ze sedu na do lehu na postel. Do polibku jsem zapojil i jazyk. Aby to bylo zajímavější. Jingy už neplakala, byl jsem rád. Když jsem ji přestal líbat malinko jsem ji zalechtal a přikryl peřinou.

Ona zavřela oči a po pár minutách usnula, byla taky roztomilá. Jak z knížky. Pomalu jsem odešel z jejího pokoje do obýváku. Když v tom jsem uslyšel klíče. A sakra! Co teď!? Co teď!?