Pohyby Tance.

34.

pov. Jimin

Yoongi: No jasně že mám, copak bys sis přál Jiminie?

Jimin: Noo...tady v nemocnici se cítím osaměle, a chtěl bych aby jsi tu se mnou byl..

Skousl jsem si nervózně ret nad jeho odpovědí...

Yoongi: Oh, klidně za tebou přijdu♡

Yoongi: uh-
nemyslel jsem "♡" myslel jsem
uhhh...

Jimin: Co jsi myslel?-

Yoongi: nic nic! radši nic!

Začervenal jsem se nad jeho zprávy.
'počkat! t-to ne- nemůžu se červenat j-já nejsem-"

Poškrábal jsem se za krkem a podíval se z okna vedle mě.
'dneska je až moc hezky, kdybych byl zdravej a všechno tak bych...

šel s Yoongim třeba někam ven?-'

Dal jsem si přes pusu svojí vlastní facku.

'Nad čím tu přemýšlím!'

Schoval jsem se pod peřinu "mé" postele a zavřel oči.

Najednou jsem je ale zase otevřel kvůli mému mobilu který bzučel o sto šest.

14:42.

Yoongi: No tak...přijdu k tobě okolo 15:00, pokud by to nevadilo.
Zobrazeno.

14:46.
Yoongi: Haloo?
Jimine?
Zobrazeno.

14:54.
Yoongi: Tak abych už vyrazil, budu tam za chvíli!
Zobrazeno.

15:02.
Už jsem na cestě.
Zobrazeno.

'Oh to ne...vždyť ja nejsem ani připraven- mám na sobě ušpiněný tričko a mastný vlasy, to nejde.'

Rychle jsem se podíval okolo sebe jestli by jsem nenašel nějaké čisté tričko a hřeben.

Bohužel pro mě...našel jsem jenom to tričko.

Ale pořád jsem nestrácel naději v tom že najdu ten hřeben.

Najednou na poličce před mojí postelí se "objevil" hřeben.

Rychle jsem si ještě nasoukal bílé úplné tričko když v tom...jsem uslyšel otevírání dveří...

"Ahoj Jiminie tak jsem-"

Hned podle jeho tonu hlasu jsem si uvědomil že něco není dobře.

Moje tričko! ještě ho nemám ani na sobě-