Virtual Dream

Tým A

Všichni si své vybavení naskládali zpět do krabiček, i trochu zmatená Magda. Beta vedle ní se zvedl a sebral si svoji krabičku s věcmi do jedné ruky, stočil si ji k sobě a zajistil loktem, aby si mohl dát obě ruce do kapes.

„Vy ne mladý muži!" zavelela ještě Deborah a všichni se po ní otočili, avšak Eps podle jejího pohledu pochopil, že to bylo na něj. Nezaujatý Beta dávající se na odchod se jen na okamžik střetl pohledem se vstávajícím Deltou přímo naproti němu přes stůl.

Magda z toho nedokázala nic vyčíst, ale když viděla, že její společníci se dávají na ústup, také se zvedla, vzala svůj balíček a dala se na odchod. U dveří se ale přeci jen ohlédla. Spatřila, jak je Deborah velmi blízko u Epse a říká mu něco zpříma do obličeje. Vypadalo to až moc varovně. Její výhled ale zakryl Alpha. Podíval se na ni dolů, byla o dost menší než on, a ona se podívala na něj nahoru. Zvedl obočí a těkl očima ke dveřím. Magda ten náznak pochopila až moc dobře a vyšla ven před ním.

Venku na chodbě už ostatní stáli v nepravidelném kroužku. Nejdál od nich byl Beta opírající se o stěnu. Bylo teď konečně vidět, jak drobný oproti zbytku je. V bílé košili se utápěla jeho útlá ramena a celkově působil jako kluk, i když bylo ve tváři zjevné, že je to dospělý muž. I ten křehký charmer byl o něco vyšší než on. Magda si hned vzpomněla na to, jak protivná dokáže být čivava a přišlo jí to docela vtipné. Nechtěla ale riskovat, že by ji Beta pokousal, protože i čivava ve správně bojové náladě dokázala způsobit smrtelná zranění. Spatřila mimoděk, jak se podíval jejím směrem a zarazila se, ale záhy jí došlo, že jeho pohled nesměřuje na ni.

„Blbec," zasyčel Beta, „kolikrát to ještě udělá?" Jeho pohled mířil na Alphu, který vyšel hned za Magdou a zároveň také jako poslední z místnosti. Zavřel za sebou dveře a obdařil Betu pohledem, pak jen neurčitě pokrčil rameny.

„Bude to dělat tak dlouho, dokud nebude pozdě," pronesl Alpha skutečně rozvážným hlasem hodným silného lídra. Magda se po něm otočila. „Co společný pozdní oběd? Přivítáme nové členy."

Alpha se podíval dolů na ni. Jemně se pousmál a měl měkký, vlídný pohled. I tak z něj ale byla cítit síla, ať chtěl, anebo ne. Ne fyzická, to ne. Ale jiná. Síla ducha. Skutečně se dalo věřit, že tohle je někdo, kdo perfektně ovládá komunikaci. Nejen slovníkem, ale i tónem, mimikou a gesty. Jeho tón byl cítit mladickostí a energií, ale byl hlubší a člověku se chtělo mu začít důvěřovat už po pár slovech.

Magda přikývla jako potvrzení a otočila se zpět k ostatním. Nevěděla, co má dělat. Normálně by se asi přidala k Epsovi, ale on tu nebyl a čekat na něj sama bylo zvláštní, takže byla ráda, že Alpha navrhl tohle.

A tu se otevřely dveře, z nich se vyřítil Eps a nedočkavě za sebou zavřel. Zaksichtil se, pootevřel pusu a přejel si po zubech jazykem, dělal takové věci, když byl nejistý nebo přemýšlel. Mnohdy pak vypadal, jak tele, co čučí s otevřenou pusou někam do dáli na pomyslná nová vrata.

„Tak co?" zeptal se zvědavě Gamma, „Vypadalo to, že jdeš na kobereček."

Eps na něj vrhl pohled, zavřel pusu a pořádně se zazubil.

„Taky, že jo," pronesl tónem, jak kdyby na to byl hrdý. „Jdem někam? Nechce se mi tu stát."

„Navrhoval jsem pozdní oběd," řekl slušně Alpha.

„Skvělý," vypadlo z Epse a plácnul přátelsky lídra po paži. „Jdem," a předešel ho, načež se hned zastavil a otočil se po něm zpátky. „Kam vlastně jdem?"