Magda po jeho vzoru zopakovala trik s kartou, který fungoval. Dveře se skutečně otevřely. Vklouzla do pokoje a opřela se o ně. *On mi řekl svoje jméno... jen tak. Jen tak mi ho řekl.* Byla v šoku. Ze všech nejmíň čekala zrovna od něj nějakou sdílnost. Teprve pak pohlédla před sebe a v tu chvíli byl Yoongi zapomenut.
Ujel jí uchvácený vzdech a oči se jí rozzářily. Takové jiskřičky má v očích dítě, když dostane krásný dárek. Popošla o dva kroky dopředu. Byly to pomalé a váhavé kroky, ale možná spíše jen zapomínala chodit, protože byla uchvácena svým novým světlým pokojem. Byl malý, ale krásný a hlavně čistý.
Vedle dveří z jedné strany stála vestavěná prázdná knihovna s několika policemi, uprostřed níž byla plochá obrazovka. Před ní konferenční stolek a dvoumístná pohovka, vedle které ležela všechna Magdina zavazadla. Na druhé straně od vchodových dveří se táhla dlouhá zabudována šatní skříň s posuvnými dveřmi. Za pohovkou leželo vyvýšené patro, na němž se spalo na futonu. Vedly sem čtyři schody, a u nich byl průchod do velmi malé koupelny. Světlo v pokoji obstarávalo jen jedno okno, k plnému osvětlení mu musely dopomáhat nenápadné bílé neony. Všechno bylo jaksi sterilní, z plastu a úplně mimo Magdin vkus, ale byl to nový domov a ona konečně někam patřila.
Pak se přece jen vzpamatovala. Z té čtvrt hodiny, co měla čas, už určitě zabila alespoň deset minut. Odložila rychle krabičku na stůl, položila longboard k pohovce a vytáhla z batůžku věci, které nepotřebovala. Užuž vytahovala i sprej, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a strčila ho zpátky do batohu. Sprej se vždycky hodí. A pak se rychle zkontrolovala v zrcadle a vyrazila z pokoje.
V hale na pohovce už seděl Eta i s Yoongim a o něčem spolu mluvili. Magda k nim nesměle přišla. Eta jí věnoval pohled a usmál se, s Yoongim její příchod ani nehnul. Během malé chvilky přišli i ostatní a Delta se kupodivu neopozdil, protože ho celou dobu popoháněl Zeta.
Podnik, do kterého se šli najíst vybral Alpha. Byla to uhlazená restaurace ve starším stylu. S pravým dřevěným obložením, roubenými stoly, polstrovanými židlemi a světlými lustry. Eps sjel uhlazený podnik nevěřícným pohledem a nemohl si odpustit pohrdavé syknutí. Zato Magda celá zcepeněla. Nikde žádný neon, naopak to tu vypadalo nějak přírodně, dokonce tu byla i velká rostoucí bonsaj v hranatém květináči, poznala vcelku rychle, že není umělá.
„To obložení... to je dřevo?" vypadlo z ní rozpačitě.
„Ano," potvrdil Alpha, aniž by mu došlo, že jsou v místě s trochu jinou cenovou relací, než by si asi Magda představovala. Z jeho pohledu byl tento podnik z té levnější kategorie.
„A nemohli bychom jít někam jinam? Nevím, jestli v takovým podniku dělají pizzu a já na ni mám docela chuť," snažila se nedat najevo, že má v kapse pár posledních uniyenů, tak akorát na nějaký pouliční blaf vyráběný z celulózy, a její účet taky nevypadal slavně, výzkumné centrum jí peníze neposílalo. Žila tam v podstatě za stravu.
„Plast já nestrčím do úst! Mile rád tě na ten oběd pozvu, ale venku nejím," prohlásil striktně charmer.
Alpha vybral místo v odděleném boxu, aby se dalo lépe mluvit a hovor nebyl zbytečně zaslechnut nechtěnou osobou. Což ostatně nehrozilo, i na obědovou dobu zde totiž bylo málo lidí. Tenhle podnik byl sice mimo platovou třídu obyčejných měšťanů, ale pro elitu byl zase až moc obyčejný. Alpha si tento podnik oblíbil právě proto, že byl klidnější.
„Tahle jídelna k tobě dost sedí," pronesl Eps a zakroužil prstem ve vzduchu při pohledu na Alphu.
„To není jídelna," bránil se dotčeně Alpha, „je to podnik, jsou tu normální večerní akce."
ČTEŠ
Virtual Dream
Science Fiction*Právě probíhá korekce textu s pomocí betačtenáře. Některé části budou upraveny.* Příběh o životech ve futuristickém kyber světě. Život obklopený technologií přináší mnohá potěšení a nevídané možnosti. Na druhou stranu je plný strastí, nedobrovolný...
