Virtual Dream

Klid před bouří

„Vypoj ho!!" křičel Jimin. „Jine on kolabuje!! VYPOJ HO!!"

„Bojím se, že ho zabiju, já nevím kde je!! Ztratil se mi!! Z ničeho nic!"

„Jestli ho nevypojíš, tak umře určitě! Ty nevidíš, co dělá to ekg!!" Jimin v rychlosti přiložil dlaň k jeho hrudi, aby se přesvědčil, že mu opravdu srdce bije tak zběsile, jako se ukazuje na obrazovce. „Proboha Yoongi prober se!! PROBER SE!!" chytil ho za ramena, ale nevěděl, co má udělat a nechtěl mu ublížit. Tae si rukama objal břicho a svezl se podél stěny. Chtělo se mu zvracet. Bezmoc mu vháněla do očí slzy. Jin mezitím prohledával na čtyřech virtuálních obrazovkách okolí velmi podrobně a detailně, připravený ho odpojit okamžitě, jen, co ho zahlédne. Místo něj ale zahlédl něco jiného. Něco, co nedokázal identifikovat, ignorovalo to s naprostým přehledem veškeré předměty a mířilo to do místa, kde mu informátor zmizel. Na sucho polkl.

„Co jsi zač?" šeptal na monitor.

„Yoongi... No tak, Yoongi. Nadechni se," ozýval se tmou něžný hlas. Yoongi pomalinku zmoženě otevřel oči, pomalu zdvihl hlavu. Temnotou prosvítalo tlumené mihotavé světlo. Vlnky si s ním pohrávaly. Upřel pohled nad sebe. Vysoko, vysoko nad sebou spatřil onu hladinu, která se nad ním nenávratně zavřela. Sáhl si na krk, začínal si uvědomovat, že opravdu dýchá a přitom je naprosto jistě stále ve vodě. „Yoongi, co to děláš?" Otočil se po hlase, voda ho nadnášela, neklesal níž. Jen zlehka kopnul nohama a dlaněmi udělal tempo, aby se mohl otočit celý, proud mu v té otočce hravě rozvířil tyrkysové vlasy. Hleděl na světlo přicházející odněkud z dáli. Přibližovalo se k němu. Přimhouřil na chvíli oči, aby ho ta záře tolik neoslňovala a zakryl si část pohledu dlaní. „Ještě, že tvůj anděl strážný už má zase křídla."

„Miin," vydechl, když ji v tom světle konečně rozeznal. Její hlas tu zněl trochu jinak, jako by s lehkou ozvěnou. Ale klidnou, až konejšivou. Tak rád ji viděl. Přišla k němu, jak kdyby mohla vodu úplně ignorovat a ten poslední krok se odrazila, nechala se unášet proudem a voda ji k němu sama donesla. Bylo to tak kouzelné gesto. Jako když se okvětní plátek pomalu snáší vzduchem. Vlasy se jí vznášely okolo obličeje. „Miin já... odpusť mi. Musel jsem tě vyděsit..."

„Ššš," utišila ho ukazováčkem vztyčeným těsně před jeho ústy. Yoongi opravdu ztichl. „To nic. Jen si buď jistý, že teď, když jsem zpátky, zase budu chránit já tebe." Pomalinku ukazováček stáhla k jeho čelisti. Neodvažoval se jí vzdorovat. Vždycky byla poslušná a on byl ten pán domu, ale teď ne. Možná ho zmrazilo to vědomí, že by se bez ní opravdu utopil. Dotkla se ho jemně a přejela mu prstem po tváři. Rozšířil se mu pohled a zůstal na ni nevěřícně hledět. „Dlouho jsi nade mnou držel ochrannou ruku. Teď je řada na mně," zašeptala a pohladila jeho tvář a krk. Yoongi zavřel na moment oči, aby ten dotek vychutnal. Vydechl ze sebe nekontrolované zasténaní a chytil ji za dlaň oběma rukama. Hleděl na tu drobnou ručku, hladil ji všemi prsty, jako by snad ani nemohl uvěřit tomu, co se právě děje. Přitiskl si ji pak zpět ke své tváři a jen na vteřinku zavřel oči, než na ni opět pohlédl a zajel omámeně prsty do jejích vlasů. Užíval si, jak jsou hebké, nechal se jimi hladit, a pak ji chytil druhou rukou okolo pasu, přitáhl k sobě a spojil jejich rty v políbení. Cítil, jak se mu třesou ruce, a přitom si byl tak jistý tím, co dělal. Jistější, než čímkoli, co kdy v životě dělal.

Podpíral si dlaní její tvář, konečky prstů jemně hladil její kůži a tiskl ji k sobě ze všech sil. Pousmála se při polibku do jeho rtů. Objala jej okolo ramen a hladila ho po šíji. Přinutilo ho to vzít si další polibek o trochu dravěji, jazykem ji vyzýval ke hře. Přijala ji.

Voda je pomalinku unášela, brala jim vlasy a cípy oblečení. Nechala je spolu plout a na malou chvíli si užívat té krásné chvíle, kdy se mohou jejich těla proplétat a vznášet se spolu s tak ohromnou lehkostí. Jako by to snad byl sen. Usmíval se na ni, vkládal polibky na její tvář. Když ji proud nadnesl až moc a ona se pasem vzdálila, několikrát kopla ladně nohama, aby zase připlula blíž k němu. Propletla si s ním nohy, aby ji zase proud neunášel a ještě jednou se oba ztratili v hlubokém láskyplném polibku. A ona se pak pomalu v polibcích přesunula po jeho čelisti níž. Laskala mu krk, rukama hladila jeho záda. Na malinký moment vnikla dlaněmi pod rozevláté tričko, ruce jí zbloudily po holé kůži. Po zádech a po břiše, vyjela až na jeho hruď. Zasténal a zavrátil hlavu, nastavil krk ještě trochu víc, aby dal najevo, že nemá v laskání ustávat.