Virtual Dream

Před dvěma lety (Část I.)

*Následující kapitoly jsou retrospektiva. Děj se odehrává dva roky zpět. Doufám, že se vám konečně spojí proč se staly některé události, které vy již z příběhu znáte, ale neřeknu vám všechno, ještě jedno malé překvapení si přeci jen nechám v záloze ;) Enjoy.

Bylo by to nejspíš klidné odpoledne, i přes rychlou taneční hudbu nesoucí se chodbou v prvním patře. Kitty měla dobrou náladu, tančila po dílně, když si podávala součástky na stůl.

Blížily se však špatné zprávy. Jeho krok byl rychlý a neklidný i přesto, že se snažil jít důstojně. Poléval ho studený pot. Spěšně se vyhýbal všem protijdoucím a proplétal se lidmi na chodbách ve značném tempu. Znějící hudba mu prozrazovala, že nemá cenu klepat. Vrazil k ní, i když za kliku vzal jemně, ale popoháněn jakýmsi neklidem skoro rozrazil dveře, aniž by se ovládal. Zavřel je za sebou, zatáhl žaluzie a opřel se o ně poměrně zesláble. Zkroušeně pohlédl do země a na chvíli spočinul. Ze zvláštního důvodu ale dnes nebylo tohle místo oázou klidu jako jindy. Usmála se, když ho spatřila a trochu ztlumila hudbu, aby se slyšeli.

„Ahoj... Joonie, stalo se něco?" zvážněla najednou hned, jak zahlédla jeho výraz. Vzhlédl k ní na malý moment. Jiskřivý pohled měl tak zvláštně zastřený. Pohlédl jinam, jak kdyby se styděl se jí podívat do očí, ale přesto byl tady. Radostný úsměv z toho, že ho vidí, se rázem proměnil ve starostlivý výraz. Hodila šroubovák skoro zbrkle na stůl a spěchala k němu. „Co se stalo?" Chytila ho za ramena a pokusila se mu pohlédnout do odvrácené tváře. Nemluvil. „Joonie!" vyjekla zoufale tisknouc jeho sako v dlaních. Teprve pak se odvážil na ni podívat.

„Podělal jsem to," zašeptal. Kitty mu i přes ztlumenou hudbu špatně rozuměla.

„Cože?" zeptala se zmateně. Pustila sako, co tiskla v rukou, ruce však z jeho ramen nespustila. Dala mu chvilku, než nabral sil a odvážil se promluvit hlasitěji.

„Podělal jsem ten obchod..." řekl a hleděl do prázdna. Očima se po malé chvíli přeci jen podíval na ni, stál ale jako zkamenělý.

„Počkej... tomu nerozumím. Jak podělal obchod? Co jsi udělal?" ptala se zmateně. Namjoonova hruď se vzedmula pod hlubokým nádechem.

„Řekl jsem Henrymu Berretovi, že je ten obchod špatný." Kitty se zatvářila nechápavě.

„Kdo je Henry Berret?"

„Jednatel za firmu Diaz components," vzdychl Namjoon kajícně.

„Co?" vyjekla šokovaná technička. „Proboha Joone! Vždyť ten obchod byl tutovka. Moji lidi už pro ně dělají stroje k pásu. Cos to udělal?" ptala se spíš řečnicky. Věděla, že tohle je zlé. Moc zlé.

„Jenomže u toho pásu teď stojí lidi, kteří sotva žijí i z toho, co za to dostávají. Když o tu práci přijdou..." Neubránil se pocitu, že udělal správnou věc, ale věděl, že tím zpečetil svůj vlastní osud. Její pohled velmi změkl a nahnula hlavu.

„Ty jsi tak dobrej... až moc pro tenhle svět,"

„To není pravda," špitl s dost jasným vědomím, že je mnohem horší, než si o něm ona myslí. A pak si hlasitě povzdechl. „Přál bych si aby to pravda byla. Ale není a už ani nikdy nebude."

„Jak to myslíš?" Kitty se ve tváři zračily obavy, znělo to špatně. Namjoon sáhl do kapsy. Jeho oči se zvláštně leskly.

„S dobrotou je jednou pro vždy konec," pronesl a podal jí přeložený papír menšího formátu. Zaraženě se po něm podívala. Pustila jeho ramena a vzala mezi prsty podávanou listinu, rozevřela ji a přečetla si, co je tam psáno.