Virtual Dream

Liz

V sedm hodin večer už se pomalu stmívalo. Liz přišla konečně domů po zdlouhavých deseti hodinách v práci. Stihla si ještě od toho incidentu v televizi vyslechnout dvě hysterické scény, když se Violet neovládla a jednu další normální hádku s Mikem. Dát k hádavé Violet do týmu jízlivého Mika byl ten nejstupidnější nápad. Liz byla ze své podstaty taky hádavá, ráda měla pravdu, ale v téhle kombinaci stačilo, že se neustále uráželi ti dva, někdo tam musel mít rozum a leč z toho neměla radost, vyšlo to na ni. A tak s povzdechem a rezignovaně nechala oba svoje kolegy se vyřvat pokaždé, když znova naznali, že se potřebují ujistit v tom, jak velkou mají pravdu.

Hodila klíče ledabyle do košíku u dveří, kam si je dávala běžně a zula unaveně podpatky. Měla pocit, že už se ani neudrží na nohách, dneska toho lítání bylo opravdu hodně. Promnula si lýtka a rozešla se bosá směrem do obývacího pokoje. Než do něj ale došla, zarazila se na chodbě. Zůstala hledět před sebe na podivné cáry na zemi.

„Ale ne!" spěšně se rozešla, aby se v obýváku opravdu přesvědčila o kruté realitě. „Ty už jsi ten potah definitivně urvala? Kde seš? Makino!" Rozčilovala se a zběžně hledala po bytě zuřivou šelmu.

Prohlédla všechny čtyři oblíbené skrýše, dokonce i polorozcupovanou krabici od kozaček z minulého roku, kterou Maki zabavila hned po vybalení obsahu. Nejdřív zabavila krabici a o týden později prochcala kozačky skrz na skrz, protože jí smrděly. Boty vzaly za své, ale z krabice byl vyroben dokonalý úkryt i se zadním únikovým východem v podobě obří díry. Byla to zaručená skrýše, ve které nebyla číhající šelma poznat ani podle čouhajícího ocasu a dvou předních tlapek. Tato krabice skýtala i dokonalé krytí pro nepozorovaný přesun po kuchyni, hlasitý škrčivý zvuk, co vydávala, když se sunula po linoleu, byl poměrně nenápadný a poskakující krabice jsou přeci v domácnostech běžné, takže žádnou plastovou myš ještě nikdy nenapadlo utéct a všechny byly poctivě uloveny a následně zabity.

Jenomže tentokrát ani v krabici nikdo nebyl, kočka věděla, že potah trhat nemá a stejně ho urvala. Nejdřív mu pořádně nabančila, pak ho zahodila, pak dělala, že si ho nevšímá, ale to bylo jenom zdání, aby si myslel, že už to má za sebou, protože pak na něj ze zálohy zpoza nohy stolu zaútočila znova a potrhala ho ještě trochu. A teprve pak se za ní zaprášilo a vcucla se nejspíš do parket, protože se nedala najít.

„Mě z tebe jednou klepne," prohlásila Liz rezignovaně a odešla odpadnout na gauč. Sundala silonové punčochy a hodila je přes opěradlo, dala si nohy na konferenční stolek a natáhla se pro ovladač od televize. Na prvním kanále byla hudební hitparáda a v ukázkách se mihla Muse, nechtěla teď z tohohle skandálu vidět nikoho, tak přepla kanál. Měla celkem na výběr ještě z živelné pohromy na Spojených ostrovech, kde vybuchla sto let spící sopka a chrlila na okolní vesnice tuny popela. Pak se nabízely dva kriminální seriály, jeden o masovém vrahovy a druhý o mafii, která rozkládala lidi zaživa, aby mohli rozprodávat jejich augmentace, což se bohužel občas skutečně dělo. Pak pěvecká soutěž, kde zúčastnění předváděli známé osobnosti a snažili se dokonale imitovat jejich dřívější vystoupení. To Liz přepla hodně rychle, aby náhodou zase nenarazila na DuoSouls, troje zprávy, kde se mluvilo buď o Sopce nebo o D!vě a završil to seriál ze soudního prostředí. Liz si povzdechla a protočila očima.

Vyrušilo ji zapípání zprávy. Vyhrabala mobilní telefon. Byla to zpráva od manažera D!vy, kterému se nedalo dovolat stejně jako jí. Otevřela zprávu: „Dobrý den slečno Clairsonová, sice si cením Vaší omluvy za kanál šest, ovšem je v tuto chvíli již značně bezpředmětná. Se zpěvačkou D!vou byla ukončena smlouva a nadále už není u naší společnosti. Více se k tomuto incidentu nebudu vyjadřovat. Děkuji za pochopení. S pozdravem Smith." Liz zajela víc do pohovky. Chytila se za hlavu, jak kdyby ji začala bolet.