Virtual Dream

Úkol č. 2 - Dostat se do klubu

„Takže říkáš na hlavní a tam na druhém semaforu vpravo," zopakoval instrukce po operátorovi.

„Ano, protože na kratší cestě stojí docela slušná kolona. Takhle ji objedete," potvrdil již klidný Jin. Začal se soustředit na práci a to ho zase vrátilo do své kůže. Měl ve svém počítači otevřených několik oken a kontroloval všechny možné varianty cesty. „Možná pro vás bude úplně nejlepší, když nezůstanete dole, ale připojíte se do nadzemního okruhu. Dole je spousta aut, vyleťte nahoru."

„Provedu," odpověděl hravým tónem J hope a dal znamení, že bude vzlétat výš, aby ostatní řidiči věděli, že opouští vozovku.

Nadzemní okruh pro letouny byl ještě o kousek výš, než nadzemní dráha RER, ale stále ne tak vysoko, aby se dalo letět nad vysokými činžáky. I když se tudy létalo, musely se i tak dodržovat jasně dané dopravní předpisy. Vznášedel a malých dopravních letounů, byly spousty, kdyby si každý létal, jak by chtěl, nastal by chaos. Dopravní značení bylo umístěno na domech a i tady fungovaly semafory, jen jich nebylo tolik jako na silnici.

Magda koukala dolů z okénka na ten uspěchaný městský život. Centrum žilo pořád, ve dne i v noci. Na palubě bylo ticho. Nikdo nechtěl J hopa rušit při řízení a Yoongi asi taky něco dělal, protože se zezadu ozývalo klapání do klávesnice. Náhle však klapání ustalo.

„Joone, podívej se na mě," ozval se Yoongiho hlas a následovalo cvaknutí uzávěrky objektivu. Než se Magda stihla otočit, Yoongi už se zase skláněl nad počítačem a Namjoon na něj hleděl poměrně vykolejeně. Ještě chvilku něco klapal do počítače, a pak zvedl hlavu. Podíval se na lídra a natočil k němu laptop. „Tak jo, data se stahovala do počítače někoho, kdo si říká Zidann."

„Nah! Amatér," vstoupil do výkladu Tae a otočil se dozadu. „Je to hacker, ne moc dobrej, přeprodává informace."

„Výborně, to by mohl mít zájem je prodat," pousmál se Jimin, „můžeme mu udělat nabídku." Vyměnil si pohled s Namjoonem a oba si přikývli, aby si utvrdili, jak dobrý plán to je.

„Přesně na to jsem myslel," pokračoval Yoongi. „Založil jsem fiktivní firmu Brightman a syn. Ty jsi syn," ukázal na Namjoona. „A zabýváte se nanotechnologií. Udělal jsem ti i profil, aby to vypadalo důvěryhodněji." Lídr přikyvoval a prohlížel si stránky své nové firmy.

„Ráda bych podotkla, že i odvoz jsme si museli ukrást, sice ředitelku zas tak moc neznám, ale řekla bych, že nám na to nedá ani uniyen. Za co to od něj chcete koupit?" zapřemýšlela nahlas Magda.

„Stačilo by mu napíchnout počítač a ta data mu ukrást," vysvětlil Yoongi.

„Hele Zidann už ta data stejně mít nebude," prohlásil Tae, „hacker si nenechává stažený věci v počítači. To by udělal jenom idiot. Buď si ho na to najali, nebo už na to měl kupce předem, ale rozhodně to nestahoval jenom tak ze zábavy."

„Jasně, protože to hackeři nedělají, viď?" rýpnul si do něj Jimin a usmíval se. Tae ho počastoval pohledem.

„To, co jsem udělal já, dělaj jenom borci, co na to mají. On pořád pro nikoho nepracuje, takže je jasný, že na to nemá."

„Anebo ho nechytli," rýpnul si i JK.

„Anebo má rozum," dodal Yoongi.

„Jděte někam. Zjistim, komu to střelil," pronesl otráveně Tae a vytáhl svůj telefon, zalistoval v kontaktech, a pak přiložil sluchátko k uchu, kde neměl komunikátor. Chvíli napjatého ticha přerušil sám Tae: „Čau, dlouho jsme se neslyšeli. Tady V." Magda vyvalila oči a pohlédla na Jimina.