Virtual Dream

Kitty

Po chodbě se už zase linula elektronická hudba s dost výrazným bicím v popředí. Jako tradičně už z dálky všem oznamovala, kdo je právě teď v práci. Tahle konkrétní pracovna vyhrávala taneční nebo klubovou hudbou každý den. Do rytmu tančily dvě dost neposedné hubené nohy obuté do pohodlných značkových tenisek. Vyzývavě se k nim přidávaly boky s dost nevhodně nízko posunutým páskem od už tak velmi krátkých kraťásků. Holé břicho olemované pod prsy okrajem trička s potiskem vesmírné mlhoviny se také vlnilo v rytmu. Ruce byly ovšem skálopevné, od prvního pohledu bylo jasné, že jsou mechanické. Všechny klouby byly rozložitelné, aby byly delší, a hlavně takto vyvažovaly každý pohyb díky stabilizátorům v každém z nich. Ruce pečlivě montovaly dva kovové pláty k sobě, i když jejich majitelka divoce tančila. I prsty byly rozložitelné na více částí, aby mohla pohodlně provádět servis jemných strojů. Husté sytě purpurové vlasy měla stažené do culíku, aby jí nezavazely.

Ve dveřích její dílny se objevil vysoký mladík s černými vlasy, piersingem v obočí a poměrně dost sportovní postavou. Na levé paži měl vytetovaný rukáv z ornamentů a černé triko mělo průramky v podpaží tak hluboké, že mu byly vidět téměř celé boky. Standardní oblečení někoho, kdo má za sebou zátěžové testy. A také, že ano. Ještě měl trochu vlhké vlasy ze sprchy a ve tváři měl vepsaný starostlivý výraz.

Pokusil se zaklepat na rám dveří. Když ale viděl, že ho dívka přes hudbu nevnímá a dál tancuje, což ostatně bylo normální, vešel dovnitř. Zavřel za sebou dveře a zatáhl žaluzie na skle. A pak přišel k jejímu přehrávači poletujícímu ve vzduchu na jednom místě. Měnil barvu neonů na reprácích i podsvícení displeje každých třicet vteřin a repráky pulzovaly do rytmu podle intenzity beatů. Když sáhl po knoflíku od hlasitosti, zrovna tmavě modrá barva neonů plynule přešla do fialové. Stáhl hlasitost a ohlédl se k jejímu pracovnímu stolu.

Dívku to pochopitelně zarazilo a prudce vzhlédla od práce. Fialovýma očima vyhledala ty jeho temně modré a hleděla na něj chvilku zaraženě. Zanechala práce, ruce se jí v kloubech složily do normální podoby a prsty se poskládaly do celků. Takhle vypadaly její ruce poměrně elegantně. Na první pohled nebylo poznat, že nejsou lidské, jen je zdobily jemně se lesknoucí linky rozsáhlého kyberwaru jako opálové náramky na pažích a kloubech. Prozrazoval, co přesně se pod syntetickou kůží ukrývá.

„Proč se tváříš, jako kdyby ti někdo rozmontoval mptrojku?" vypadlo z ní po chvilce.

„Kitty, potřebuju od tebe velkou službu," začal nesměle, ale poměrně odhodlaně a obešel dílnu, aby k ní mohl být blíž a nemusel tak mluvit tolik nahlas.

„Tos měl tu hudbu vypnout," řekla. On jenom zavrtěl hlavou a hudbu nechal být. Přišel až k ní ke stolu. Hleděla na něj nahoru, byla asi tak o hlavu menší.

„Prý se dělá Typhoon jako augmentace." Tahle věta Kitty dost zarazila a na moment se až zasekla.

„Jak o tom víš?" vypadlo z ní. Ztišila při tom hlas a nervózně se podívala po skle zataženém žaluziemi.

„Máš k tomu přístup?"

„Ptám se tě, jak o tom víš?"

„Chci to," odvětil stroze mladík. Kitty málem spadla brada.

„Cože? NE! Ne, to nejde!" Snažila se skoro šeptat, i když ji tohle téma dost vyvádělo z míry. „Typhoon je za prvé ještě v testovací fázi a za druhé, to je vojenský vybavení, chápeš? To ti nemůžu dát, to není vylepšení nohou, aby se ti pěkně běhalo, tohle... do háje... tohle je prasárna," syčela šeptem skoro jemu do obličeje, a pak se zase nervózně podívala po dveřích.