Virtual Dream

Chyba v programu

Nějakou chvíli si Jimin nedokázal uvědomit, kde to vlastně je, ani co se děje. Tma se proměnila v pronikavé oslepující světlo, skrz které nebylo možné prohlédnout. Rozhlédl se, ale neviděl nic. Nespokojeně se zamračil a pohlédl na své ruce, tedy alespoň to měl v plánu. Rozrušeně vydechl úlekem nervózně se mu zrychlil dech. Nahmatal svůj hrudník, několikrát se ujistil, že cítí dotek svých dlaní. Přejel si oběma rukama po krku a znovu se na ně podíval.

„Bože... ne! NE!" ujelo mu hystericky a začal si mnout oči.

„Jimine?" ozvalo se za ním. Prudce se otočil, hleděl před sebe.

„Tae?? Já nic nevidím! Nic nevidím!" hysterčil zmatený charmer lehce vysílený po tom vnitřním souboji.

„To nic tygře, bude to dobrý," konejšil jej Taeho hlas a cítil, že jej vzal okolo ramen. Pociťoval, jak se mu ruce třesou a hruď svíral strašlivý strach. Hlasitě prodýchával tenhle šok.

„Klid krasavče, o pohled do zrcadla nepřijdeš," ozval se Yoongi vedle něj. „Za chvíli se ti zrak vrátí. Jin nám říkal, že musíme přivyknout." Oba ještě chvíli museli charmera uklidňovat, než si najednou začal uvědomovat, že se z té bílé barvy vynořují pomalu, ale jistě nějaké předměty a po chvíli se i celé okolí začalo vybarvovat a on konečně mohl spatřit své ruce. Podíval se po Taem, který ho držel okolo ramen. Usmíval se na něj lehounkým úsměvem.

„Seš statečnej," pochválil ho hacker. Jimin byl v tuhle chvíli rozhozený a neskutečně rozněžnělý, takže nedokázal víc, než padnout kamarádovi okolo krku, aby se trochu zklidnil. Tae se zaculil, jednou rukou ho objal a druhou poplácal po zádech.

„Nikdy nechci přijít o zrak," vypravil ze sebe Jimin a pomalu rozdýchával odeznívající šok. Pustil po chvilce hackera a konečně se rozhlédl.

Stáli před starými kovovými dveřmi z nichž už byl lak poměrně dost oprýskaný a pod ním vyčuhovala rez. Ve výši jejich hlav stál nápis: elektrické jističe. Yoongi povytáhl obočí zkontroloval, že se mu to nezdá a dveře nejsou umístěny do nízké jednopodlažní budovy, jak by člověk od umístění jističů čekal, nýbrž do poměrně vysoké kamenné zdi, nejspíš od nějaké zahrady.

„Ty dveře vedou do zdi?" ujelo Taemu nevěřícně.

„Tohle asi bude to náhodný zjevení dveří prostě někde, jak říkal Jin," vysvětlil Yoongi a otočil se za sebe. Před nimi se otevíral pohled do ulice. Normální prosté ulice. Stáli na chodníku a asi metr od silnice, po jejíž délce byla zaparkovaná vozidla. Vozovka nebyla příliš široká, naznačovala už svým zjevem, že se jedná o vedlejší silnici a za ní stál jen malý parčík, na jehož druhé straně prosvítala další silnice. Okraj parku lemovaly stromy a uprostřed stála fontána. Při delším zkoumání dostal Yoongi podezření, že ten park před nimi je velký kruhový objezd.

Kluci jen nehnutě stáli a čekali, než se jim připojí i operátor. Pohled do ulice byl poklidný a nejspíš bylo po dešti, protože se vzduchem neslo mokro, ale takové trochu podivné a na zemi se zrcadlilo několik kaluží. Den se zdál být lehce šedivý a pošmourný, zima jim ale nebyla.

A tu z nenadání na jednom konci ulice vyjelo auto, najelo na onen kruhový objezd a naprosto plynulou jízdou vjelo do parku. Projelo po trávě po straně blíž k nim, minulo fontánu a pokračovalo dál, kde na konci parku projelo stromy, jak kdyby tam nebyly a zmizelo na výjezdu poměrně daleko od nich. Všichni tři hleděli poměrně šokovaně.

„Dveře vedoucí do zdi jsou tu asi ten nejmenší problém, řekl bych," pronesl po chvilce Jimin.

„Slyšíte mě? Jak jste na tom?" ozval se konečně do komunikátorů Jin.