Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

9.Stíny

Pharsa byla unavená, jak musela Magii bránit, aby se jí zmocnila. Přestala si lízat rány a znovu se pokusila o nadvládu nad Pharsiným tělem, takže ta musela vynaložit veškeré úsilí a pozornost k tomu, aby se to nestalo. Bylo to vyčerpávající jak fyzicky, tak psychicky a Pharsa měla chuť frustrovaně zaječet, když se Magie nevzdávala.

Vzpomínala si na to, co kdysi četla o Magii. Všichni si mysleli že je to mýtus, ale ona sama byla důkazem, že to tak není. Magie nebyla jen tak obyčejná, dala by se považovat za živou bytost. Byla tu dříve než vlci, sama bloudila pustou krajinou. Bohyně Eldiary se ale rozhodla, že tato země bude mít obyvatelé.
A tak stvořila první vlky. Jakmile Magie jednoho z nich spatřila, usídlila se v něm, a on vládl mocnou silou. A tak vznikala obyčejná magie. Bylo čím dál více vlků z jeho rodu, až normální vlci zmizeli, a zůstali jen ti magičtí. A Magie, ta první a nejsilnější byla ze začátku na to co dokázala, hrdá. Když se někde narodilo vlče, a líbilo se jí, usídlila se v něm, a ovládla ho. Zprvu byli tito vlci vždycky hodní, často se dostali na trůn, a dobře vládli. Jenže vlci začali Magii považovat za mýtus, za něco, co si můžou ovládat podle libosti a ji to rozzuřilo.

A tak přestala být hodná, a začala být zlá.
Vždycky když se jí vlci pokoušeli dostat z těla vlastníka, ten zemřel a Magie se nerušeně převtělila do někoho jiného. Byla prastará bytost a nemohla zemřít. Byla předchůdkyní obyčejné magie, díky ní vůbec vypadala Eldiara tak, jak vypadá.
Říkalo se, že se přestala o svět zajímat, že se usadila v nějakém umírajícím vlkovi a spolu s ním zemřela.

Jenže Pharsa si domyslela co se stalo. Sotva zjistila, že je válka, rozhodla se využít příležitosti, a našla si jiného vlka.

A Pharsa měla tu smůlu, že to byla ona. Čím víc si toho o Magii vzpomínala, tím víc přestala být ráda, že už není obyčejná vlčice bez žádných schopností.

Máš naprostou pravdu, zvolal nějaký hlas a Pharsa zmateně zvedla hlavu, aby se rozhlédla. Nikdo se však na ni nedíval-žádný vězeň nebo strážný-a nikdo nevypadal, že by něco říkal. A nikdo ani nevypadal, že by ten hlas zaslechl.

Ozval se ďábelský smích a jí došlo že se ozývá v její hlavě. Přišlo jí to, jakoby to byla její vlastní myšlenka, která však do její hlavy vůbec nepatřila.

No to snad ne! Pomyslela si Pharsa vyděšeně.

Ano! Zachechtala se Magie, jako nějaký krvežíznivý šílenec a znovu vyrazila proti hradbě, kterou Pharsa postavila kolem své mysli.

Pharsa rychle začala myslet na svou rodinu, na Faramise, na své přátelé, na všechny obyvatele v paláci, vlky, kteří mají svůj život a chtějí ho žít naplno v tomhle úžasném, krásném Pralese.
Soustředila se na to, jak ji Prales ohromil, na světelné skvrny tančící na listech, či noční hluk.

Jen na chvíli mě pusť, ať nás odsud dostanu, navrhla Magie sladce a roztříštila tak myšlenky na listy a kapradiny. Pharsa zlostně zavrčela.

Přestaň mluvit! Pomyslela si.

,,Princezno Pharso?" Zeptal se nějaký hlas a Pharsa s úlevou uvědomila že je skutečný, že není v její hlavě.Magie utichla a napjatě vyčkávala.

U mříží se objevil tmavě rudý vlk v železné zbroji-první, kterou tady Pharsa viděla-s pěti dalšími a Pharsu napadla hrůzná myšlenka, že už ji odvedou na popravu. Magie se zasmála a dobírala si ji: Tohle je dobrá chvíle mě pustit, no ne?

Pharsa ji zahnala a automaticky stráže opravila: ,,Nejsem princezna."

Rudý vlk se pousmál. ,,Jsem velitel Klay a tohle jsou moji vojáci. Arcalima nám nakázala vás osvobodit."