Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

5.Nezodpovězené otázky

První co Pharsa pocítila, byla ostrá bolest pod krkem. Přetočila se, což akorát bolest zhoršilo a sykla. Cítila, jak se otřela srstí o nějakou hrubou látku.

Otevřela oči a zmateně zamrkala. Měla pocit, že nic neudělala, jelikož tu byla hrozná tma.

Kde vlastně?

Vše se jí začalo vybavovat. Jak k ní do pokoje vtrhla ta skupina vlků a unesla ji. Protože byla neschopná a neuměla bojovat ani neměla magii.

Faramis měl pravdu, pomyslela si truchlivě a najednou prudce zvedla hlavu. Po celém těle jí sice vystřelila bolest, ale ignorovala to.
Faramis!

Kde vůbec je? Přijde ji zachránit? A nebo na ni je tak naštvaný, že ji nechá napospas osudu?

Teď, když se rozkoukala a zvykla si na tmu kolem sebe, jí došlo, že tu malými dírkami v těsné látce, pravděpodobně pytli, prosvítá dovnitř slabé světlo. Bylo to trošku uklidňující vědomí, že je pořád někde na světle.

Pokusila se zorientovat a tak znehybněla a začala poslouchat. Někde nedaleko slyšela vlčí hlasy-pravděpodobně jejích únosců. Ale když je vytěsnila, zaslechla zvuky Pralesa-skřehotání ptáků a bzukot hmyzu. To bylo dobré. Byla pořád v Pralese.

Pohnula se, byla celá rozbolavělá a ztuhlá a poprvé si všimla, že má na tlamě něco těžkého. Pokusila se ji otevřít, ale to něco jí v tom bránilo. Snažila se do náhubku škrábat a snažila se ho strhnout, ale nedařilo se jí to-náhubek držel pevně.

Zavrčela a začala do pytle, který ji svíral a věznil kopat, snažila se ho nějak roztrhnout, aby se osvobodila. Nevěděla co si slibuje, vždyť ani neovládala magii, ti vlci ji nejspíš zabijí, nebo zase strčí do pytle, ale bylo to lepší než nic nedělat.

,,Hele, pomozte mi s ní!" Křikl nějaký hlas venku, ozvalo se spoustu podrážděného vrčení a dusání tlap na listech. V tu chvíli na ni dolehlo něco těžkého a Pharsa hekla, když jí ta tíha usedla přímo na hrudi a zabránila jí dál kopat.

,,Možná by se jí líbilo, viset hlavou dolů," usoudil nějaký hlas, a ostatní se rozesmáli.

Pharsa zalapala po dechu a marně se snažila ze sebe tíhu odstrčit.

,,Nebo by se možná chtěla vykoupat," napadlo jiného.

,,Nebo třeba ohřát nad ohníčkem."
Další výbuch smíchu.

,,Nezapomeňte, že má být živá a v pořádku," vyštěkl nějaký hlas-Pharsa soudila, že to byl velitel a podle toho, jak čistě jeho hlas zněl, usoudila, že to byl ten elegantní vlk, co se objevil v jejím pokoji. ,,Vypadněte od ní."

Pharsa se přestala vzpouzet a vzápětí pocítila, jak se tíha zmenšuje a ona může zase dýchat-mininálně tak, jak se v zavřeném pytli dalo. Vlci se vzdálili, ale jí bylo jasné, že ji sledují.

Nemá šanci. Protože byla neschopná, urozená vlčice. Faramis ji určitě opustil.
Ale aspoň něco dobrého na tom bude.

Odhalí vraha své rodiny, a brzo jí samotné.

✨✨✨

Faramis stopoval vlky tři dny, než je konečně našel. Byli chytří, skrývali svůj pach a zastavovali výhradně v dešti, který smýval jejich pachy. Jenže Faramis nepotřeboval pouze pachy-zapomněli, že jejich přítomnost se i jinak otiskne do přírody kolem. Viděl poničené listy a oškubané keře, jak se jimi někdo prodíral. Viděl pozůstatky táborů a zbytky jídla. Stopy, které se otiskly do hlíny.